20 nejčastějších otázek a odpovědí k dětskému očkování (2. část)

Proč je součástí hexavakcíny i očkování proti hepatitidě B? Je známo, že se tato nemoc přenáší krví či sexuálním kontaktem. Není to pro dítě jen zbytečné trápení?

Očkování proti hepatitidě B v raném dětství je doporučováno Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a je součástí rutinního očkování kojenců a starších dětí ve 20 z 27 zemí EU. Žádná ze zemí, ve kterých bylo očkování kojenců proti hepatitidě B zavedeno, nepřistoupila k jeho rušení. Třeba v USA, kde je veliký důraz na bezpečnost a efektivitu vakcinace, se 1. dávka HepB vakcíny podává ještě před propuštěním novorozence z porodnice. Právě pro nejmenší děti bývají následky nemoci nejtěžší. Nákaza hepatitidou B v dětství vede s mnohem vyšší pravděpodobnosti k chronickému nosičství a riziku rozvoje rakoviny jater.

Hepatitida B se může přenášet i v běžném kontaktu, například předměty denní potřeby kontaminovanými krví nebo tělními sekrety infikovaných osob, i v mikroskopickém množství (sdílení ručníků, zubních kartáčků, holení…).

U malých dětí se navíc dosahuje velmi úspěšné proočkovanosti, která se v útlém dětství blíží 100 %.

Rozhodně to pro malé děti není žádné trápení navíc. HepB je součástí hexavakcíny, pokud v ní nebude HepB složka, bude dítě muset někdy jindy dostat tři injekce navíc. HepB složka v hexavakcíně se nijak podstatně nepodílí na nežádoucích reakcích vakcíny. Jinými slovy, pokud bychom dávali místo hexavakcíny pentavakcínu, počet nežádoucích reakcí bude stejný.


Není pro děti šetrnější podávat jednotlivá očkování obsažená v hexavakcíně samostatně (v průběhu několika let), a zmírnit tak zátěž pro dětský organismus?

Při rozdělení vakcín by se musely dodržovat jisté rozestupy mezi nimi, celé očkování by se tedy velmi natáhlo a neúnosně by se prodloužila doba, po kterou miminko není chráněno (3 úmrtí na pertusi u kojenců, 2005, 2007, 2009, všechna u miminek s nedokončeným očkováním!)

Rozdělit stávající vakcíny na další dílčí dávky přináší jisté komplikace související s nutností aplikovat minimálně 6 vpichů navíc. Zvláště u miminek, která bývají často nemocná, a očkování jim tedy nemůže být aplikováno, by další očkování představovalo komplikace: nedodržování schémat očkování či nedokončení kompletní vakcinace. Další nevýhodou by byla nutnost častěji navštěvovat lékaře. Dále by pak i kojenci byli vystavováni stresu z vakcinace mnohonásobně častěji. Je přirozené, že dítě na očkování reaguje pláčem, tedy stresem, není důvod, proč by ho mělo podstupovat častěji. Seskupení očkování do jedné vakcíny je pro očkované dítě šetrnější. Výskyt nežádoucích účinků po jednotlivých /méněvalentních vakcínách odpovídá výskytu po podání hexavakcíny.

České děti jsou hexavakcínou očkovány od roku 2007. Zkušenosti z klinických studií i dosavadní praxe ukazují, že její používání je bezpečné. Antigenní zátež v současné hexavakcíně je řádově nižší než zátěž po jediném očkování proti pertusi dříve (celobuněčná vs. acelulární).


Proč je u řady vakcín nutné použít posilovací dávku, tzv. booster (tj. nechat dítě přeočkovat)?

Ochrana po očkování, stejně jako po mnoha onemocněních, není celoživotní. S časem klesá, „vyvane“ a pro její udržení je nutný booster. (např. očkování proti pertusi chrání 3-12 let, po prodělané pertusi je ochrana 4-20 let). Booster imunitě „připomene“ příslušný patogen a znovu nastolí ochranu. Booster navozuje obvykle vyšší imunitní odpověď než základní očkování, na připomenutí stačí tedy jen jedna dávka (5x základní očkování proti tetanu v dětství, dále jedna dávka á 10-15 let).


Na jakém principu očkování funguje? Je pravdou, že se vpíchne prostřednictvím vakcíny do těla živý virus nemoci?

Očkování v lidském těle napodobuje situaci, jako kdyby došlo k nákaze nemocí. Očkovací látky obsahují totiž složku získanou z původce onemocnění (bakterie či viru), která se nazývá antigen. Ten pak povzbuzuje imunitní systém k tvorbě ochranných protilátek, obranných bílých krvinek a paměťových buněk. Takové protilátky nebo krvinky dokážou mikroby, vůči kterým bylo dítě očkováno, rozeznat, označit a zničit samy nebo ve spolupráci s dalšími složkami imunitního systému. Antigen je tvořený neživými nebo oslabenými viry nebo bakteriemi, případně jejich částmi. Jde o naprosto přirozené a tělu vlastní procesy, nejde o žádnou mimořádnou zátěž. Každé očkování tak vlastně příznivě stimuluje imunitní systém člověka. Ochranné protilátky a krvinky mohou existovat v těle očkovaného dítěte po dobu mnoha let, a přitom si uchovávají stále stejnou obrannou schopnost vůči odpovídajícím mikrobům. Cirkulují krevními cévami v těle a čekají na kontakt s původcem nemoci. Pokud očkovaný jedinec přijde do kontaktu s původcem (může být i bakterie nebo jenom toxin) nemoci, proti které je očkován, imunitní systém si „vzpomene“. Paměťové buňky začnou rychle tvořit velké množství protilátek. Díky reakci vlastního imunitního systému se tak jedinec ubrání rozvinutí nemoci.


Jak je bezpečnost a účinnost dětských vakcín testována?

Každá nová léčivá látka, včetně vakcín, je před uvedením na trh velmi pečlivě testována a kontrolována. Po preklinických studiích se provádí čtyřfázové klinické studie. Fáze I probíhá na zdravých dobrovolnících ke kontrole bezpečnosti vakcíny a cest působení v těle. Je-li všechno v pořádku, ve fázi II se zjišťuje její účinnost a nejlepší dávka. Ve fázi III se vakcína podává většímu množství subjektů ze skupiny budoucích uživatelů, většinou jako dvojitě zaslepená a placebem kontrolovaná studie, k získání klíčových informací o bezpečnosti a účinnosti. Klinické studie mají velice přísná pravidla a jsou striktně kontrolována nezávislými institucemi. Pokud je nová vakcína uznána za bezpečnou a účinnou, je povolena její registrace a dostane se k pacientům. I v celém dalším průběhu jejího používání je povinnost hlásit všechny závažné nežádoucí účinky Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, aby mohly být včas podniknuty kroky při zjištění jakýchkoliv rizik.


Je lepší spojit očkování proti pneumokokům s jednou z dávek hexavakcíny, nebo je pro miminko šetrnější očkovat každou z vakcín zvlášť?

Ve většině klinických studií se pneumokoková vakcína a kombinovaná vakcína (v našem případě hexavakcína) podávají současně. Při současném podání je o něco vyšší riziko nezávažných nežádoucích reakcí, např. horečky. Současnou aplikaci obou vakcín je možné považovat za standardní péči. Na druhou stranu je možné podat vakcíny odděleně v různé dny, za cenu dvojnásobného počtu návštěv spojených s očkováním.

Vakcínu proti pneumokokům lze výhodně spojit i s podáním dalších dětských vakcín, jako například MMR nebo očkování proti rotavirům. Jednotlivé injekce současně podávaných vakcín musí být aplikovány do různých míst těla. O vhodném očkování, včetně možné kombinace vakcín, se poraďte se svým lékařem.


Je potřeba, aby bylo dítě před očkováním stoprocentně zdravé?

Dítě nemusí být úplně zdravé. Doporučuje se neočkovat při závažném akutním horečnatém onemocnění, ale lehké onemocnění, např. lehké nachlazení, rýma, průjem bez horečky, lehké projevy sezónní alergie atd. nejsou překážkou očkování. Rozhodnutí o podání vakcíny je vždy na očkujícím lékaři.


Jaké z nepovinných vakcín jsou pro děti do dvou let vhodné? Jak nepovinné očkování nejlépe zkombinovat s povinným očkováním?

V České republice jsou pro děti do 2 let „povinné“ jen 2 očkovací látky. Tzv. hexavakcína, proti tetanu, záškrtu, černému kašli, dětské obrně, hepatitidě („žloutence“ B) a bakterii Haemophilus influenzae B a 3-vakcína proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím. Další očkovací látky nejsou sice povinné, ale jsou pro malé děti vhodné. V časném kojeneckém věku by se měla podat pneumokoková vakcína, která není povinná, ale její důležitost v očkovacím kalendáři vyjádřily zdravotní pojišťovny tím, že toto očkování hradí ze zdravotního pojištění. Nejmenší děti do 24/ resp. 26 týdnů věku je také vhodné chránit perorální vakcínou („do pusinky“) proti rotavirům. Vakcína proti chřipce je indikována od 6 měsíců věku. Dalšími vakcínami, které lze doporučit v dětském věku, jsou např. vakcína proti hepatitidě A, planým neštovicím či klíšťové encefalitidě.


Očkování proti TBC dlouho patřilo mezi povinná očkování a bylo nakonec zrušeno. Jak rodiče poznají, že některé další povinné očkování není dnes už také zbytečné?

Přestože je výskyt tuberkulózy v ČR minimální, není v mnoha zemích světa tato nemoc stále zcela pod kontrolou. Argumentem pro její vyjmutí z povinného očkovacího kalendáře byly potíže, které toto očkování způsobuje i nutný odklad očkování hexavakcínou do zhojení „chráničky“ vedoucí ke zvýšení rizika pro nechráněné kojence (3 úmrtí na pertusi 2005, 2007, 2009 u kojenců bez dokončeného očkování hexavakcínou). TBC je živá oslabená vakcína. Nežádoucí účinky i u zdravých dětí – lokální abscesy, kolikvace spádových lymfatických uzlin. Často dlouhé hojení s nutností odkládat hexavakcínu až do zhojení, třeba až po 6. měsíci. Odborníci z MZd aktuálně sledují efektivitu povinného dětského očkování i epidemiologický vývoj výskytu nemocí, proti kterým se očkuje. Zrušení očkování proti TBC je výsledkem jejich činnosti a snahy držet povinný očkovací kalendář co nejaktuálnější tak, aby zajistil nejlepší možnou formu prevence. Proto není rušení dalšího očkování na pořadu dne. Naopak v roce 2010 došlo k zpřístupnění očkování proti pneumokokům, které nepatří mezi povinná očkování, ale je plně hrazeno z prostředků zdravotního pojištění.