Mezi oběma dětmi máme velký věkový rozdíl, ale pokaždé jsem byla po návratu z porodnice na ně sama, ze začátku to bylo těžší. Musela jsem přijít na rytmus miminka, na to co chce, jak spí, kolik toho sní atd. Pořádek v baráčku, jak píše Táboračka, šel prostě na chvíli stranou, vše se točilo kolem dětí. při druhém to bylo lepší, protože mi pomohl starší syn, ale zase už jsem si tolik neodpočinula, když malý spinkal, protože jsem s větším musela psát úkoly, povídsat si s ním, nebo si hrát. Myslí, ale že každá maminka si to prožije po svém a bude dělat stejně všechno, aby bylo miminko spokojené, což je hlavní. Držím pěstičky!