11.06.2009: ČTVRTEK, PRVNÍ NÁVŠTĚVA PORADNY PRO TĚHULKY

A je tu čtvrtek, opět pošmourný den. Ráno to vypadalo, že se to vybere, ale kolem desáté se zatáhlo definitivně.

Jsem objednaná do poradny, určitá nervozita tu je, ale není to moje první těhotenství, tak už zhruba vím, co mě čeká.

Vypravili jsme se s malým včas, abych ho ještě stihla odvézt k partnerovým rodičům. Na gynekologii sice s dětmi počítají, je tam stoleček s hračkami, ale dopředu člověk nikdy neví, na jak dlouho se to protáhne. S Markovými rodiči vycházíme skvěle, malý miluje je a oni zas jeho, tak když mají volno, vždy Martínka ohlídají.

Problém nastal hned, jak jsem odvezla Marťáska. Autíčko se ne a ne rozjet!!! Baterka byla na doraz a ani roztlačení s ní nepohlo. Ještě že byl v dosahu švagr, jinak nevím, co bych dělala. Minuty ubíhaly, nervozita se zvyšovala. Přijel co nejdříve, vyměnili jsme si auta a já frčela. Chudák musel zajistit pomoc, odtáhnout autíčko a dát nabít baterku. Ještě, že ho máme, nevím, co bych dělala, když tu Marek není.

Do poradny jsem dojela včas, ale čekala jsem tam další dvě a půl hodiny. Byl to děs, žaludek až v krku a paní doktorka si klidně z ničeho nic odešla na oběd. Špatně nebylo jen mně, nemohly jsme to s těhulkama pochopit, proč si nás tam tedy takto zve. Pochopím zpoždění půl hodiny, ale dvě a půl je tedy síla!!!

Konečně přišla řada i na mně. Sestřička mi nejprve založila těhotenský průkaz, kde zanesla i moji míru a váhu. Od doby početí jsem nabrala 1 kg, i když proti prvnímu těhotenství mám na sobě už 10 kg navíc. Ne, že by mi všechna ta kila zůstala po porodu, i když asi 4 kilečka ano, ale zbytek jsem postupně nabrala hormonální léčbou. Dále mi změřila tlak a poslala mě, abych si odložila a přešla do místnosti k paní doktorce.

V ordinaci mě paní doktorka prohlédla, udělala ultrazvuk a oznámila, že prcek tam uvnitř je v pořádku, měří už 3,6 cm a srdíčko mu krásně bije. Huráááá, zas jedna skvělá zpráva. Jsem z toho tak nadšená, že jsem ochotná prominout i to nekonečně dlouhé čekání v ordinaci, ta zpráva za to stojí!!!!!

Domů jsem jela za obrovského krupobití, až jsem měla strach, aby kroupy nenechaly stopy na vypůjčeném autě, ale autíčko to vydrželo.

Během příštího týdne musím jít na odběr krve, pak na UTZ. Také mě čekají genetické testy, to kvůli určité vrozené vadě v rodině. Alespoň budu klidná. Snažím se věřit, že všechno bude dobrééééé!

Související odkazy:
Základní smysly a jejich funkce v 1. měsíci života
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 10. týden