17.12.2009: ČTVRTEK, VYPADALA JAK VÁLEČNÝ INVALIDA

Jen lehce jsem procitla, když se rozezvučel ve čtyři ráno v obýváku budík. Marek musel bohužel vstávat do práce. Martínek si spokojeně hověl v posteli vedle mně, ani to s ním nehnulo. Dětskou postýlku jsme již odstěhovali do nového bytečku, takže dočasnou alternativou se stalo uložení malíčka do manželské postele. Byl z toho okamžitě nadšený, jen doufám, že to nepotrvá dlouho a nebude pak problém, dostat ho z ní ven.

Z doslechu od známých vím, jak je těžké „vystrnadit“ dětičky ze společné postele rodičů. Od začátku jsme se s Markem snažili, abychom si i my tento nešvar nezavedli, i když třeba v době, kdy Martínek stonal, to bylo psychicky dost náročné. Společnou postel jsme si přesto vychutnávali, ale pouze při polštářových bitkách a víkendovém poležení.

Hned jak jsem odvedla Martínka do školky a dokončila ranní procházku s Koudym, rozjela jsem se navštívit těhulku Jitku. Večer mi volala, že už ji z nemocnice pustili, tak ať se stavím, dokud jsem ještě „celá“, když už jsem takříkajíc na rozsypání.

Cestou k Jitce jsem se zastavila v obchodním centru, abych koupila nějakou pozornost a nedorazila na návštěvu s prázdnou. Hned v Tchibu mi padla do oka jídelní dětská souprava. Se švagrovou jsme ji kupovaly už někdy v létě, ale teď ji měli v akci za výhodnou cenu. Vůbec jsem neváhala a okamžitě jsem ji koupila. Má nejen krásný desing, ale na spodní straně je protiskluzová úprava. Bude perfektně odolávat dětským nenechavým ručičkám, které by v určitém věku nejraději vše s radostí smetly se stolu.

K Jitce jsem dorazila až před polednem, ale Martínek chtěl ve školce i spinkat, tak to ničemu nevadilo. Jitka vypadala jak válečný invalida. Končetiny v ortézách, k tomu vyvalený pupík, musela jsem se začít smát. „Ty jedna potvoro, to se ti to směje“, začala mě častovat Jitule, ale také se dala do smíchu. Měly jsme k tomu důvod, vždyť to bylo velké štěstí, že vše tak dobře dopadlo….

Dárek se Jitce moc líbil, donesla jsem jí ještě na půjčení podpůrný těhotenský pás, který jsem dostala až nedávno. Bohužel to byla velikost M, tak jsem z něho rychle vyrostala a byl tedy jako nový. Na můj pupek byl už malý, ale natolik jsem si na něj zvykla, že jsem si na poslední týdny koupila ještě o číslo větší. Sice ho už moc nevyužiji, ale ono se pro něj vždy nějaké využití v naší velké rodině či u známých najde a když ne, tak je tu ještě bazárek…

S Jitkou jsme nejdříve probraly naše těhu strasti a problémy a pak se dala do vyprávění story, jenž si vyslechla od spoluležící v nemocnici. Paní byla asi v našem věku a ležela tam kvůli udržování, jelikož se začala až příliš nebezpečně otevírat. Hned jsme si notovaly, jaké máme vlastně veliké štěstí. Ono snášet těhotenství doma je někdy dost náročné, ale ležet v nemocnici, to musí být přímo očistec na zemi!

No nic, abych se dostala k jádru příběhu. S bratrem té dotyčné paní se asi před rokem rozešla dívka, s kterou chodil téměř dva roky. Hodně ho to vzalo, uchýlil se i k lahvi. Asi po dvou měsících šel do sebe, začal navštěvovat posilovnu, přestal kouřit, stal se z něho dočista jiný člověk. Za další měsíce přišly na řadu i diskotéky, kde ho „ulovila“ asi stejně stará žena, která žila někde na severní Moravě a zde byla jen u někoho na návštěvě.

Dotyčná ho úplně pobláznila, nezastavilo ho ani zjištění, že má dvě malé děti a momentálně je v rozvodovém řízení. Bratr se vůbec nezajímal o důvody rozpadu jejich manželství, viděl jen v ní tu ubližovanou. Hnán nahromaděnou vášní a hormony, našel pro ně společný azyl v pronajatém bytě za městem.

Do té doby to byl spíš mámin mazánek, zvyklý na dvě teplé večeře…. Volný čas věnoval jen sám sobě a nejednou byl náhradním otcem dvěma malým dětem. Aby toho nebylo málo, tak mu po měsíci společného bydlení přítelkyně oznámila, že s ním čeká miminko.

Mezitím se ukázalo, že jeho nová láska je pěkná potvora. V době, kdy byl její bývalý manžel na vojenské misi v zahraničí, pěkně si užívala a když pak on zjistil, že druhý potomek není jeho, dal se s ní okamžitě rozvést. A teď do sbírky přibyl další moula, který bude za nějaký čas otcem a vůbec nemá potuchy, zda je očekávané dítě jeho.

To jsou mi ale příběhy, někdo v tom životě opravdu nezahálí a stihne toho zatraceně mnoho. Bohužel má každý příběh rub a líc a vždy se najde někdo, kdo si nedá říct a nikdy se nepoučí, přitom to pak bolí, tuze bolííí!

Související odkazy:
První pití z hrnečků,....
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 37. týden