26.07.2009: NEDĚLE, JDE SE BALIT

Sobota utekla jako voda, počasí se trochu umírnilo, ale teplo je stále. Výhled počasí na příští týden vypadá slibně, takže konečně vyrazíme s Martínkem a Kouďákem na chaloupku k sestřence Monče.

Už od rána balím, poletuji po bytě jak holubička, chci mít vše nachystané, abychom si zbytečně nekazili zbytek dne. Původně jsem chtěla vyrazit až zítra ráno, ale to bych byla na vše sama. Dnes mi Marek pomůže vše odnosit a naskládat do autíčka s Martínkem to jde hůř, nechci ho nechávat doma samotného.

Moc se těším, Martínek také. Stále dokola vyzvídá, zda tam bude kámoška Terezka..... Snáší na kupu další a další věci, které chce přibalit s sebou. Musím to na tajňačku třídit, jinak bychom se do auta ani nevešli.

Tak snad konečně sbaleno. Jdu okrájet brambory na kaši, na oběd si Marek vymyslel obalovaný sýr. Než jsem sbalila, tak ho obalil, můžeme jít tedy smažit.

Včera večer jsme se s Markem v obchodě chytli, tak si to teď trochu vyžehluje. Samozřejmě zas kvůli penězům, potřebovala jsem nakoupit s sebou, abychom hned nemuseli někam jezdit a jemu se každá druhá věc zdála zbytečná. Už mě to kolikrát tak prudí, furt jen peníze, peníze a zas dokola peníze. Musíme šetřit...... Sama vím, že musíme, ale musíme taky žít a ne se za sebou v padesáti ohlédnout a zjistit, že jsme nic neužili, nezažili, že jen šetříme a splácíme.

Potřebovala jsem si trochu ulevit. Vím, že má svým způsobem pravdu čeká nás nové bydlení, spousta zařizování a výdajů, ale snažím se zbytečně nemrhat, vařit hospodárně, ani nepamatuji, kdy jsme museli nějaké jídlo vyhodit. Dokonce i sousedka se diví, že už jí nedávám pro rodiče žádné zbytky chleba, vše se u nás spotřebuje. Nechci se chválit, ale myslím, že jsem dobrá hospodyňka, ale Markovi to je občas málo. Asi by potřeboval jít častěji se smetím a viděl by, co všechno se kolem popelnic válí, jak hospodaří jiní.

No nic, asi potřebujeme každý načerpat nové síly, a to každý po svém. Marek samozřejmě v práci, já v přírodě na chaloupce. Trochu si od sebe odpočineme a o to více se zas budeme na sebe po tom týdnu těšit.

Už teď odjíždím se slzičkama v očích, ale to přejde, Monika se o to určitě postará. Ještě zatroubit na rozloučenou a už uháníme směr Olomouc. Cesta bude sice dlouhá, ale Martínek chce vždy pustit dětské písničky a ty mě okamžitě proberou. Dokonce jsem se přistihla, že si pobrukuji společně s ním. Taky si uděláme cestou někde pauzičku, pěkně se protáhneme, napijeme, Kouďák se vyvenčí..... , určitě to zvládneme!

Související odkazy:
Jesle ano či ne
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 17. týden