Hodnotit / sdílet na:

31.08.2009: PONDĚLÍ, BRAMBORÁKY, TO JE BAŠTA

obrázek deník
Sluníčko se na obloze střídá s mraky, chtěli jsme jít ještě k vodě, ale nakonec jsme to vzdali. Marek ráno odjel, ale k večeru se vrátí, zítra půjdeme všichni společně s Martínkem poprvé do školky.

Hned po ranní procházce jsem vyrazila na větší nákup, všechno už nám pomalu a jistě došlo. Na večeři jsem slíbila udělat bramboráky, tak hlavně nesmím zapomenout koupit velké množství brambor a česnek. Bramboráky jsou námi všemi velice oblíbené jídlo. Když mi dochází inspirace co vařit, tak nastrouhám brambory a jde se na to!

Cestou z obchoďáku jsme se stavili mrknout na Markovi rodiče. Martínek jim chtěl osobně předat perníkové srdce z pouti. Doma byla jen babička a měla samozřejmě obrovskou radost. Malíček hned navrhnul, že se do srdíčka společnými silami zakousnou. Babička mu vysvětlila, že by to bylo dědečkovi líto, že ho také chce jistě vidět. Martínek to uznal a vystavil srdíčko na poličku, ale nezapomněl dodat, že až ho budou jíst, ať mu také kousek nechají.

Hned jak jsme dojeli domů, dala jsem se do bramboráků. S Martínkem jsme si je dali už pěkně k obědu a pro taťku nechali jen hotové těsto. Až dorazí domů, pořádně hladový jako vlk, tak budou usmažené raz dva. Najedli jsme se skutečně až k prasknutí, takže popolední poleženíčko opravdu bodlo.

Kolem 16. hodiny jsme vyrazili i s Koudym směr dětské hřiště. Je tam hned kousek vedle košatý strom, ke kterému vždy našeho pejska na volno přivážu. Hoví si tam pěkně v chládku a my dodržujeme hygienické předpisy, že pejskové na hřiště nesmí.

Bohužel ne všichni pejskaři jsou uvědomělí, mnozí vůbec nesbírají psí hovínka. Když jim člověk něco řekne, tak aby se ještě bál, že mu nějaká ta facka přiletí, každopádně si vždy musím vyslechnout nechutné řeči. Pochůzkáři by to měli víc hlídat a napálit každému nemilosrdně pořádnou pokutu. Třeba by se ti neukáznění pejskaři chytli konečně za nos a nechovali se, jak prasata.

Při večerních procházkách se nám už několikrát stalo, že jsme do psího lejna šlápli a to je pak pošušňáníčko, zvláště, je-li to od velikého psa. Boty bych nejraději hned zahodila, žaludek mám až v krku, zkrátka hotový hnus…..

Na hřišti bylo plno známých tváří, jako téma dne se přetřásal zítřejší nástup dětí do školky, u některých šlo dokonce už o nástup do školy. Maminky od starších dětí udílely rady nám nezkušeným, abychom věděly, jak to všechno chodí, co a proč a zač která školka vybírá a podobně.

Bylo to hezké odpoledne, upřímně jsem se zasmála, když jedna maminka vyprávěla, jaký je její dítko dirigent, že okamžitě paní učitelce hlásí, když se některé dítě při procházce loudá nebo dělá něco špatně. Úplně jsem si představila našeho Martínka, který má dost podobnou povahu. Nelenuje napomínat venku lidi, když nesbírají hovínka nebo pohodí papír od nanuku, tak nevím, nevím..... Zkrátka uvidíme!

Děti jsou holt takové nezkažené, upřímné dušičky. Co se jim zakazuje a za co je člověk napomíná a kárá, tak i ony aplikují ve svém okolí. Neberou přitom v úvahu, že když říkají některé věci nahlas a nazývají je pravými jmény, že se to mnohým lidem dvakrát moc nelíbí. Rozumný člověk by jim to neměl mít za zlé, neměl by to brát jako drzost, ale spíš se nad sebou zamyslet, aby ho takový prcek už nemusel nikdy více napomínat.

Související odkazy:
Dieta podle krevních skupin
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 22. týden




Užitečné stránky:  Mapa stránek | Použití cookies   Zobrazit verzi: Klasická | Mobilní