12.10.2009: PONDĚLÍ, HLAVNĚ AŤ JE PRINCEZNIČKA V POŘÁDKU

Dnes jsme maloučko zaspali, ale zvládli jsme to. Venku bylo celkem hezky, tak jsme cestou do školky přidali pěkně do kroku. Koudymu i Martínkovi se to moc líbilo, běželi přede mnou, honili se, dováděli.

Po návratu ze školky jsem se osprchovala a vyrazila na gynekologii. Jsem teď před každou poradnou stále nervóznější, mám podvědomě strach, co mě zas čeká, co bude špatně. Pokud to budou jen moje problémy, tak to nějak zvládnu, hlavně ať je naše princezna v pořádku.

Už jsem se s malou úplně sžila. Pokaždé, když se trochu natáhnu, tak spolu rozmlouváme a ona mi odpovídá svým kopáním nebo převalováním, jako by tomu opravdu rozuměla. Moc mě to dojímá, je to krásný pocit.

Cestou přes město byla zácpa, jak jinak. Aut je stále víc, silnice pořád stejné, málokde jsem chytla semafory tak, abych projela víc křižovatek na zelenou. Je to sice seřízené, ale stačí, aby to narušila sanita nebo místní doprava, či pomalý řidič a hnedle zase stojíme.

K budově polikliniky, kam se nedávno přestěhovala i moje gynekoložka, jsem dorazila tak akorát. Stejně tam ztvrdnu, tak jsem to ani moc neřešila. Dnes má děda volno, když nebudu stíhat, vyzvedne Martínka ze školky, je tedy vystaráno.

V těchto končinách je to s parkováním hotová trága. Pár míst u budovy zabrali doktoři a invalidi. Zpočátku jsme parkovali našikmo na chodníku, ale teď se to tam policajty jen hemží. Původně to totiž byl polyfunkční dům s bytovými jednotkami, asi má tedy vyřešené parkování pod domem. Vzhledem k momentální krizi zaloboval investor mezi doktory a ti se chytli a psotupně se sem sestěhovali. Nás pacientů se nikdo neptal…..

Je tu sice hodně odborných doktorů pohromadě, ale problém je v tom, že sem nezajíždí městská doprava. Když to otevírali, tak psali, že se to dořeší, ale půl rok utekl a žádná změna. Vůbec netuším, jak to dělají ti starší, špatně chodící lidé nebo ti, co nemají auto nebo řidičák.

I pro těhulky je to nepříjemné, zvlášť když je venku +30 stupňů nebo naopak mráz a plískanice. No nic, konečně dodělali sice malé, ale samozřejmě placené, parkoviště. Je ale až několik bloků od budovy, což začíná být i tím autem tak trochu z ruky.

V poradně byl sice nával, ale malá je v pořádku, tak mi spadl kámen ze srdce. Mrzí mě, že doktorka ani neřekne, kolik už asi miminko měří a váží. Má sice ultrazvuk, ale prý by to trvalo déle, než by dopočítala, takže údaje nesděluje. Známá chodí k jinému doktorovi a ten jí to nejen pokaždé řekne, ale i na monitoru ukazuje jednotlivé detaily, docela jí závidím. Je to krásné pozorovat, jak si ti mrňouskové v bříšku pěkně rostou a přitom si ještě zaplavou.

Děda se o malíčka postaral, tak jsem nemusela kvaltovat a ještě jsem se stavila v prodejně s mobilními telefony. Koupila jsem novou baterii, mobil mně totiž poslední dobou stále vypadává, hlásí, že je vybitý, snad to tedy pomůže. Prodavač mě sice přesvědčoval, že je lepší koupit hned nový přístroj, ale momentálně se mi to zrovna nehodí, i když časem mě to určitě nemine. Záruku sice protáhly u všeho minimálně na dva roky, ale je to většinou vyrobeno tak, že jen skončí záruka, tak je přístroj v troubě, a to nejen mobilní telefon!

Související odkazy:
Boj proti zadržování vody v těle
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 28. týden