Hodnotit / sdílet na:

29.06.2009: PONDĚLÍ, NÁKUPY V TCHIBU (TCM)

obrázek deník
Martínek se dnes probudil s otázkou, kde je tatínek???? Pokaždé, když Marek odjede, tak ho hledá a ustavičně se ptá, kdy zase přijede. Je mi ho líto, vím že tátu opravdu moc miluje a jen doufám, že mě také. Samozřejmě mu nejsem tak vzácná jako tatínek, ale na druhou stranu jsem tu pro něj ve dne v noci, ale děti to tak asi neberou.

Já se cítím od rána skvěle, snad to vydrží. Je sice teplo, což moc nemusím, ale vše si oběhnu dopoledne a odpoledne jen rychle vyvenčím Kouďáka a pak už budu raději ve stínu domova. Ta vysoká vlhkost, která neklesne pod 70% je už hodně nepříjemná. Člověk vyleze z baráku a hned je celý upocený, vlasy plihnou. Malíček má hlavičku ustavičně mokrou, jako by zrovna vylezl z vody. Je to náš vlasatec, tak o to více se potí.

Hned po ránu vyrážime s kamarádkou do kameňáku Tchibo, kde dnes začíná kolekce určená našim nejmenším. Občas objednáváme i přes internet, ale tentokrát to sjednotili a internetový prodej začíná stejně s kamenným, tak spěcháme, aby nebyla mela.

Samozřejmě se to těhulkama jen hemžilo, každá z nás by nejraději koupila celý sortiment a od regálů se ozývalo jen samé "to beru, to je perfektní, ...". Ale bohužel penízky se snáž utrácejí, než vydělávají, tak se většina z nás musela krotit. Kamarádka sáhla hned po kojících podprsenkách, spirále ne zvířátky na kočárek a nádherných hracích hodinách do dětského pokojíčku. Vydávají každou hodinu zvuk nějakého zvířátka. Když se setmí, tak hodiny samy ztichnou nebo se dá i zvukový signál vypnout. Není to nááádhera???? Také si zamluvila chůvičky, které musí probrat s manželem, ale za ty peníze, no nekupte to!!!!

Já se musím pochválit, byla jsem statečná a odolala jsem pokušení v podobě nádherného povlečení, dětské jídelní soupravy,......ale jen proto, že už tyto věci máme po Marťáskovi, tak by to bylo zbytečné.

Nakonec jsem koupila jen domácí oblek pro těhulky a dvě závěsné plyšové hračky. Jedna je dokonce s hracím strojkem. Věci mi hned zabavila babča, že si oblek nechají s dědou pro mně k svátku a hračky pro vnoučka nebo snad vnučku až se narodí. Ne, že bychom to nutně potřebovali, ale jistě to pokušení znáte, jen těžko se odolává.

Martínek byl během naší nákupní horečky celkem hodný, tak jsem mu slíbila, že zajedeme ještě do děckého centra, kde si dáme něco k pití a on si pohraje s ostatními dětmi. Já se vždy nechám zlákat koktejlem z čerstvého ovoce. Je to sice drahé, ale mě to zasytí, není mi po tom špatně a zas tak často si to nedávám, tak to snad peněženka přežije.

Cestou domů mě silně rozbolela hlava, v autě bylo na psadnutí, chtělo se mi zvracet. V tom telefon, babička jako kdyby to vytušila, že se cítím pod psa, tak mi nabídla, že má odpolko volno, zda nechci ohlídat malého. Byla jsem fakt ráda, Martínek dokonce babičku uškemral, že tam zůstane i přes noc, tak super.

Jak jsem dorazila domů, šla jsem se hned natáhnout. Probudil mě tlukot deště do okenních skel. Takže moje hlava to tušila předem, že zas budou bouřky a proto ta bolest. Jen déšť trochu ustal, honem s hafíkem, než to začne nanovo. Venku bylo jak v prádelně, dýchalo se nám oběma pěkně ztěžka, žádná úleva, jak to po dešti většinou bývá.

Připomělo mi to lidičky ze záplavových oblastí, tam to musí hrozné, kdo to nezažije, neumí si tu hrůzu představit. Prarodiče to potkalo v 97 roce, ale dostali jsme se k nim až v době, kdy nejhorší následky měli odklizené. Přesto byly místnosti obouchané do výšky 50 cm téměř celý rok, aby vše důkladně vyschlo, tak vysoko se dostala voda se všemi možnými splašky ze septiků, kompostů a podobně. Nádherné dřevěné podlahy se musely vytrhat, všechno pod nimi do hloubky vybrat, protože to stále smrdělo, hrůza jen pomyslet. Prarodiče přišli o veškeré spotřebiče, nábytek, ...., ale i věci uchovávané pro vzpomínky. Náhrady pojišťovny jsou vždy jen nepatrnou náplastí a přitom je kolem toho vždy takový humbuk. Ve finále vám řeknou, že jste v záplavové oblasti a nikdo vás do budoucna nepojistí.

Nejhorší na tom všem je, že tu hrůzu si člověk nese v sobě po celý zbytek života a při sebemenším zvedání hladiny řek je ve střehu, stále kontroluje sklep, zda už se tam neobjevuje voda ..... Voda je zkrátka živel, před kterým se jen těžko utíká.

Abych alespoň trochu pomohla lidem ze záplavových oblastí, jdu poslat několik dárcovských SMS a pak už se snažím na to nemyslet a usnout s příjemnými myšlenkami na všechny ty hezké věcičky co jsem dnes zažila a nakoupila.

Jsem moc zvědavá na zítřek. Martínek zůstane u babi s dědou, já jsem domluvená se švagrovou, že vyrazíme někde do víru velkoměsta a nebo že by jen na kávu........ Každopádně to jistě bude super!

Související odkazy:
Základní smysly a jejich funkce v 1. měsíci života
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 13. týden

obrázek deník



Výživa a vitamíny

dětský bazárek
Užitečné stránky:  Mapa stránek | Použití cookies   Zobrazit verzi: Klasická | Mobilní