Hodnotit / sdílet na:

05.12.2009: SOBOTA, CHVÍLI JSEM SI PŘIPADALA JAK HRABĚNKA

obrázek deník
V noci mě bolelo každou chvíli v podbřišku, lítala jsem často na malou, vůbec jsem se nevyspala. Zřejmě jsem ve čtvrtek po plavání s malým prochladla. Do bazénu s ním už sice nechodím, ale čekala jsem v místnosti, kde se děti převlékají, takže tam bylo na mně až dost velké teplo. Parkoviště před budovou bylo obsazené, tak jsme museli jít k autíčku dost daleko a takhle se mi to vymstilo.

Marek si vzal ráno výjimečně malého sám na starost, dokonce se cestou z procházky s Koudym stavili i pro čerstvé pečivo. Připadala jsem si jako hraběnka, když mi v 10 hodin servírovali snídani přímo až do postele. V duchu jsem si lebedila, jak šikovné to mám doma chlapy, jak se dokážou postarat, když je třeba.

Moje radost a nadšení vydrželo však jen do oběda, kdy se mě Marek zeptal, zda by mi nevadilo, když půjde večer pryč. Chtěla jsem hned vybuchnout jako sopka, ale udržela jsem se, i když můj pohled působil přinejmenším kysele. Marek mi hned vysvětloval, že je v tom nevinně, že ho známí, v čele s bráchou, pozvali na pánskou, tak trochu mikulášskou jízdu.

Mělo mě hned ráno napadnout, že v té úslužnosti bude nějaká čertovina. Normálně jsem pro, ať si s klukama dojde zapařit, ale byl poslední dobou děsně dlouho pryč a tento týden jsme se také tak málo viděli…. Bylo štěstí, že mi nebylo stále nejlíp a neměla jsem chuť ani náladu na nějaké scény. Stejně už asi bylo rozhodnuto a na formální otázku se čekalo jen moje souhlasné ano.

Hned jsem zavolala švagrové, jejíž přítel se té sešlosti také chystal účastnit, aby i s babičkou večer přišly, že si uděláme soukromou nealkoholickou párty. Nakonec to bylo večer prima i bez Marka. Všichni společně, v čele s Martínkem, jsme z okna pozorovali skupinky Mikulášů, čertů a andělů. Malý se sice dost bál, musela jsem zhasnout, aby na nás neviděli.

Když se ozval z ložnice zvoneček a babička na Martínka volala, ať si jde pro dárky, které mu tam Mikuláš s andělem nechal, tak jen nedůvěřivě a polehoučku nakukoval do místnosti. Musela jsem ho ubezpečit, že mimo nás tam opravdu nikdo není, až potom se osmělil.

Radost z dárečků byla převeliká. Tentokrát se nám sešlo i velké množství čokoládových Mikulášů, tak z nich máme pořádně velkou rodinku. Do postýlky vedle Rákosníčka přibyly oblíbené postavičky Bořek a Týna, které tentokrát bez odmlouvání i ten náš malý rarášek, hned po vykoupání následoval.

Související odkazy:
Vývoj dítěte - 11. měsíc života
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 35. týden

obrázek deník




Užitečné stránky:  Mapa stránek | Použití cookies   Zobrazit verzi: Klasická | Mobilní