Hodnotit / sdílet na:

01.08.2009: SOBOTA, DEN NÁVRATU

obrázek deník
Probudila jsem se hned po 7. hodině, i když jsme šly s Monikou včera spát značně pozdě. Může za to cestovní horečka a obavy, jaké budou silnice. Také ještě nemám sbaleno, včera odpoledne jsem na to neměla sílu a kazit si tím večer by byla hloupost.

Sousedka včera také zaskočila, aby se s námi nejen rozloučila, ale i chvíli poseděla a trochu se odreagovala. Donesla nám šáchy kukuřice, tak jsme si je ogrilovaly, byly výborné, chutnaly i dětem. Během hovoru jsme se dostaly i na problémy s předražováním a kvalitou služeb.

Sousedům se minulý týden pokazilo něco na autě. Šli se tedy zeptat k autorizovanému prodejci a nestačili zírat, když jim řekli, že cenu opravy odhadují na desítky tisíc korun. Podařilo se jim najít soukromníka, který chtěl jednotky tisíc a nakonec se nabídl kolega z práce, který součástku "za pár korun" koupil, osobně ji vyměnil a celková cena opravy byla tedy ve stovkách ani ne tisíc korun.

Je to skutečně hnus, takto odírat lidi. Monika si také hned přisadila, že by mohla vyprávět o špatných zkušenostech se zedníky, elektrikáři, , .... Nedávno totiž předělávali byt, řemeslníky museli málem prosit, aby vůbec dorazili, jak bylo domluveno. O jejich sazbě na hodinu, hanba mluvit. Někteří se sice dost nadřou, ale že by museli brát 4-5 krát více na hodinu než vysokoškoláci a k tomu ještě dělat většinou bez dokladu, tedy bez zdanění, to je fakt síla. Někteří to dokonce i odfláknou, s ničím sami neporadí, .... Ne všichni jsou samozřejmě stejní, jistě se najdou i poctivci, ale bohužel většina tomuto profilu spíše odpovídá.

Tak máme sbaleno a vše je pěkně naloženo v autíčku. Nastává loučení, které přímo nesnáším. Sousedka se žene ještě s koláčem, abychom měli co ďobnout, až si cestou dáme někde přestávku. Teď už jen připoutat Martínka, Kouďák se už pěkně uvelebil pod jeho nožičkama, zamávat a můžeme frčet domůůůůů, kde nás netrpělivě čeká milovaný Marek a tatínek v jedné osobě!

Ještě slib Monice, že se určitě brzy uvidíme, a to na oplátku u nás doma, hlasité zatroubení klaksonu a odjíždíme. Už teď vím, že se nám budou stýskat, a to nejen po sestřence, která i přes vlastní problémy srší ustavičně humorem, ale po tom přímo božském klidu bez televize, ustavičného shonu, stresu a po nádherné přírodě.

Související odkazy:
Mentální anorexie
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 17. týden

obrázek deník




Užitečné stránky:  Mapa stránek | Použití cookies   Zobrazit verzi: Klasická | Mobilní