Hodnotit / sdílet na:

19.12.2009: SOBOTA, PRÁCE NEBRALA KONCE

obrázek deník
Vůbec se mi nechtělo vylézt z postele. Přepadla mě veliká únava, ale zatnula jsem zuby a zlehoučka jsem se sunula z postele, abych neprobudila Martínka. V obýváku spokojeně odfukoval Marek. Chvíli jsem se kochala pohledem na jeho bezstarostný výraz, pak jsem zamířila do koupelny, abych provedla ranní hygienu. Menstruační vložka byla jen mírně navlhlá, což mě uklidnilo.

Když se kluci vrátili z procházky s Koudym, naložil Marek auto až téměř po okraj, sotva jsme se tam vlezli. Vyrazili jsme do nového bytečku, abychom vše uklidili po truhlářích a já se pustila do vybalování krabic. Práce nebrala konce, ještě že jsem sebou namazala několik housek, kolem poledne nám začalo postupně všem škrundat v břiše.

Kolem třetí odpoledne za námi dorazil i děda s babičkou. Dovezli nám ještě teploučký perník politý čokoládou, tak jsme si s radostí udělali pracovní pauzu. Babička mi na tajňačku ukazovala hračky, které koupila na Vánoce pro malou. Obě víme, že by se Marek zlobil, že je všeho dost po Martínkovi.... Má samozřejmě pravdu, ale každé dítě potřebuje mít alespoň pár věciček vyloženě svých, zvlášť když se to v naší rodině ještě užije.

Děda s Markem se hned po kávě pustili do montáže zrcadla v koupelně, následně zapojili i jeho osvětlení. Když byli hotovi, přidělali v dětském pokojíčku garnyž, aby mohla babička naměřit a následně i ušít závěsy na okno. Jen jsme závěs s babičkou přiložily, hned vypadal pokoj tepleji, jeho veselé barvy pokoj dočista prozářily.

Jelikož se žaluzie do plastových oken nedávají, nabízeli nám ty vnitřní, co jsou spuštěné před okny v místnosti. Ty jsem však už ani náhodou nechtěla. Otírat stále dokola z každé jednotlivé lamely prach, tak to mě opravdu nebaví. Zvláště teď v zimě, kdy se topí a teplý vzduch společně s prachem stoupá nahoru, musím to dělat minimálně každý týden. Závěsy nádherně dotvoří interiér, lehce se přeperou a je vystaráno.

Když bylo vybaleno, šli chlapi smontovat regál do sklepa. Martínek chtěl pomáhat, tak jsme toho s babičkou využily a zajely ještě do centra. Na internetu jsme si s Markem vyhlédli světlo do obýváku, ale jinak to vypadá na obrazovce a jiné je to pak v místnosti. Chtěla jsem lustr raději vidět naživo a opravdu jsme měly štěstí. V obchoďáku na nás lustr zvesela mrkal z výšky a volal: „Vezmi si mě!!!“

Babičce se lustr také moc líbil a když nám nabídli, že ho můžeme vrátit, pokud by se nevyjímal v našem interiéru, nebylo co řešit. Hned jsem zajásala, i když mě vzápětí cenový rozdíl proti internetu dosti zarazil. Nakonec jsem se rozhodla koupit. Měli k tomu i stojací lampu, ale ta se dokoupí až časem, jsou důležitější věci, které se nedají odložit.

Zatím co jsem dohlížela, aby nám lustr dobře zabalili a uložili do náhradní krabice, zaujal Markovu maminku koberec, který by se skvěle vyjímal u nás v obýváku. Jeho cena byla přímo směšná, ani jsme tomu nemohly uvěřit. Z necelých tří tisíc byl zlevněný na čtvrtinu. Byl poslední, jako by na nás čekal. Jen jsme na sebe spiklenecky mrkly a už byl koberec náš.

Holt byly jsme v pravou chvíli na správném místě…. Koberec nám bohatě vyrovnal rozdíl ceny osvětlení oproti internetovému obchodu, tak jsme plné elánu a nadšení ujížděly k domovu.

Na slabé kontrakce, které mě provázely celý den, jsem v tom nadšení aspoň na chvíli zapomněla. To, že se příchod naší princezničky kvapem blíží, je jasné, ale snažím se ji přemluvit, aby ještě vydržela, že má maminka ještě moc a moc práce, kterou chce dokončit, aby se jí mohla po porodu plně věnovat. Uvidíme, zda si dá ta naše malá cácorka aspoň na pár dnů, ještě říct….

Související odkazy:
Vhodné hračky pro miminka
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 37. týden

obrázek deník




Užitečné stránky:  Mapa stránek | Použití cookies   Zobrazit verzi: Klasická | Mobilní