Hodnotit / sdílet na:

24.10.2009: SOBOTA, VZPOMÍNKY NA MINULOST

obrázek deník
Ráno jsme si pospali, ta včerejší cesta byla víc jak hrozná. Všude objížďky, dokonce i bouračka, tak to řídila policie a pouštěla vždy jen jeden směr. Víc jsme stáli, než jeli, hrůza. Do toho se nám chtělo na záchod, ale byli jsme v místě, kde se nedalo, i kdyby šel veškerý stud stranou. Ve finále jsme místo necelých třech hodin cestovali téměř hodin šest.

Všichni, včetně Marka, nás už se strachem atakovali telefonáty, co se děje, kde že jsme, proč se neozýváme??? Ale jednak za jízdy netelefonuji a pak ten můj mobil…... I když jsem investovala do nové baterie, tak to nepomohlo, závada je asi v něčem jiném, zbytečně jsem vyhodila penízky, nákup nového mobilu mě nemine. Takže sice telefon mám ale většinou mi je na dvě věci.

Únavu a trable s cestováním mi hned po příjezdu vynahradil děda, když jsem viděla, jak se k sobě s Martínkem vrhli a děda, vlastně malíčkův praděda, se dojetím až rozplakal. Staří lidé jsou citliví jak malé děti. Co zůstal děda sám, tak se na náš příjezd obzvlášť vždy těší. V létě to jde. To má hodně práce na zahradě, už mu to nejde tak rychle od ruky a když má volnou chvilku posedává se staroušky na zápraží, polemizují, probírají politiku. Když však přebere vládu nad počasím podzim a zima, tak přijdou ty horší chvíle s pocitem osamění.

Nám se často zdá, že čas ubíhá mílovými kroky, ale dědovi se čas naopak děsně vleče. Chybí mu blahodárné paprsky slunce, práce na zahrádce a samozřejmě i ty sousedské tlachy. Nechápu, proč se tedy nenavštěvují, ale asi si každý chrání to svoje soukromí, přitom by stačilo zaťukat na souseda, společně mrknout na televizi a hned by jim bylo líp.

Naši dorazili i s bráškou až dnes, zdrží se až do půlky příštího týdne, tak si je děda také užije. Mamina naaranžovala nádherné květinové mísy na hroby. Je moc šikovná, specielně si pro tyto účely pěstuje na zahrádce mahon a takové ty plné chryzantémy, vše doplní větvemi a šiškami z borovice, co roste na konci zahrady. Děda jen pochvalně pokyvoval hlavou. Počasí se umoudřilo, tak by to mohlo vydržet v plné parádě až do 2. listopadu, kdy se oficielně uctívá Památka všech zesnulých. Většina lidí však upravuje hroby se značným předstihem, připadá mi, že je to rok od roku dřív, jako by lidé mezi sebou soupeřili.

Na hřbitově byl klid, působilo to na mně tak zvláštně nostalgicky a tajemně. I Martínek, který normálně nezavře pusinku, zjihnul a v tichosti si prohlížel všechny ty nazdobené hrobečky s rozsvícenými svíčkami, jejichž plamínky se lehce kmitaly ve větru. Bylo to krátké a přitom velice zvláštní zastavení v tom uspěchaném životě s ohlédnutím do minulosti.

Související odkazy:
Downův syndrom
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 29. týden

obrázek deník



Dětská výživa

dětský bazárek
Užitečné stránky:  Mapa stránek | Použití cookies   Zobrazit verzi: Klasická | Mobilní