Hodnotit / sdílet na:

16.12.2009: STŘEDA, FUNĚLY JSME JAK DVĚ LOKOMOTIVY

obrázek deník
Marek nás včera večer překvapil. Přijel nečekaně domů s tím, že si vzal na středu volno, abychom mohli objet prarodiče s vánočními dárky. Asi ho ohromil můj telefonát, že bych mohla už o vánočních svátcích porodit.

Měl hošánek štěstí, že jsem ho vůbec vpustila dovnitř. Bylo již zamčeno, klíče zasunuté v zámku a nečekaný host jen marně rachlal klíči v zámku u dveří. Koudy se rozštěkal jako o život. Na chodbě jako za trest nesvítila žárovka, tak jsem marně zírala kukátkem ve dveřích.

Jediné co jsem vysledovala, byla tma tmoucí. Samozřejmě jsem se vyděsila, ale když se ozval Markův hlas za dveřmi, tak to ze mně rázem spadlo. Rozhodla jsem se, že mu ten úlek tak trochu oplatím. Schválně jsem jeho škemrání za dveřmi protahovala, aby si nezvykal jezdit takto bez ohlášení. Až na smluvené heslo jsem Marečka vpustila dovnitř.

Poté se rozčiloval zase on, co blbnu, co si pomyslí sousedi…. Bylo mi to celkem fuk. Aby se trochu uklidnil, vlípla jsem mu jednu štípanou pusinu a v lednici našla nějaké zbytky k jídlu. Mimo pečiva jsem na nákupu ještě od víkendu nebyla, takže výběr byl velice skromný. Marek byl však pořádně vyhládlý, aby dostal volno, makal bez pauzy na oběd a v žaludku mu už ukrutně škrundalo. Snědl by snad cokoliv.

Ráno se Martínek podivil, co dělá tatínek v posteli. Byl ohromně rád, že ho zase vidí a když jsme mu řekli, že nejde do školky, ale že pojedeme na výlet, tak radostně hopsal po posteli. Odjezd k prarodičům jsme naplánovali až po obědě, abychom je zbytečně nezatěžovali nějakým vařením.

Hned po ránu rozmontoval Marek dětskou postýlku, aby ji společně s hracím kolotočem a monitorem dechu stihl převézt do nového bytečku. Malý sice postýlku bránil, zlobil se, kam mu ji odvážíme. Vykřikoval, že je to přeci jeho postýlka, tak mu Marek vysvětlil, že na něho v novém bytečku čeká jiný pokojíček, kde bude mít už svou velkou postýlku. On na to, že žádnou jinou postýlku nechce…..

Zatím se malíček na sestřičku moc těší, ale těžko tušit, jak to bude, až mu začne brát věci, o kterých si on myslí, že jsou jen a jen jeho. To teprve asi vypukne boj!!! Holt jako mezi všemi sourozenci, musíme se na to pořádně nervově vyzbrojit.

Kolem obědem volala Markova sestra, že už má za sebou těhotenskou poradnu a vše je v pořádku. Nechala se přemluvit, že na návštěvu pojede s námi, že ji vyzvedneme někde po cestě, aby nemusela jezdit sem a tam. Rychle jsme tedy dojedli, Marek došel vyvenčit Koudyho, já vše dobalila a vyrazili jsme na cestu.

Počasí nebylo nic moc, bylo tak divně pošmourno, tak jsem byla šťastná, že to odřídil Marek a já se tentokrát jen vezla. Návštěva byla moc prima. My dvě těhule jsme se spokojeně usadily na gauč a ještě více vyvalily ty svoje pupky. Po čaji a jablečném závinu jsme skočily jak vosa na lízátko, pěkně se po něm zaprášilo. Pak už jsme jen funěly jak dvě parní lokomotivy.

Marek zatím pomohl něco dědovi. Martínek šel s babičkou trochu podráždit slepice a pomazlit se s králíčkem. Čas rychle uběhl, tak jsme si předali dárky, popřáli klidné svátky a ujížděli ještě k druhým prarodičům.

Domů jsme dorazili až kolem 20. hodiny, cestou mě příšerně rozbolela hlava, nebylo mi nejlíp. Bylo to opravdu náročné, ale do mého porodu se už neuvidíme a pak, nikdo neví jak to bude. Byla jsem tedy ráda, že jsme to absolvovali a myslím, že nejen já.

Související odkazy:
Naše mimi - chůvičky, monitor dechu
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 37. týden

obrázek deník



Dětská výživa

Užitečné stránky:  Mapa stránek | Použití cookies   Zobrazit verzi: Klasická | Mobilní