23.12.2009: STŘEDA, I MALIČKOST ZAHŘEJE A POTĚŠÍ

Ráno jsme si přispali. Marek dostal konečně volno za listopadovou služební cestu, tak bude s námi doma až do začátku nového roku. Nechtělo se mi vůbec z postele, přestože jsem věděla, že musím zajet do nemocnice na monitor a doma nás čeká ještě hodně práce, aby byly i u nás sváteční dny plné klidu a pohody.

Ještě jsem na chvíli zavřela oči a přemítala, jak to zatím vše dobře vychází. Marek bude s námi téměř dva týdny doma, kdybych začala rodit, může odvést malého k jeho rodičům a mně do porodnice. Zatím se mu se mnou k porodu moc nechce, prý mu to jednou stačilo, ale pevně věřím, že až to na mně přijde, že mě v tom snad samotnou nenechá.

Dost bylo uvažování, práce volá. Markovi jsem musela stáhnout deku z těla, aby se také, i když s pramalým nadšením, vykulil z postele. Jediný, kdo byl už čilý jako rybička, byl náš Martínek. Je to úleva, že už spí sám v dětském pokojíčku. Dobře ví, že si může ráno prohlížet knížky nebo si hrát a že rodiče má vzbudit jen tehdy, když bude něco potřebovat nebo ho bude něco bolet.

Měla jsem velké obavy, jak bude ten přesun z ložnice rodičů do vlastního pokoje snášet, ale přijal to přímo skvěle. Má dokonce pocit, že je svým způsobem dospělák a určité samostatnosti si považuje.

V nemocnici jsem byla tentokrát hned na řadě, přesně dle objednání. Vše dopadlo dobře, obě jsme v pořádku. Bylo mi však řečeno, že přestože mám ještě čas, tak to vypadá, že porodím nejpozději do pátku. Takže další potvrzení mých domněnek, že už se chce malý z bříška ven.

Hned jak jsem se vrátila domů, pustila jsem se do vánoční výzdoby. Stromeček bude letos vyšňořený buď do modra, nebo bude celý bílý, aby nám vynahradil chybějící jiskřící sněhové vločky za okny. Definitivní rozhodnutí padne však až dnes večer, až Martínek usne a já budu v tichosti stromeček strojit, aby byl ráno pro malého velkým překvapením.

Ještě před obědem jsem si dala uvařit brambory na salát, který jsem měla v plánu hned po obědě udělat, aby se do dalšího dne pěkně rozležel. K obědu jsme si dali vinnou klobásu s bramborovou kaší. Malému se nechtělo jít po obědě natáhnout, tak jsme se rozhodli, že se půjdme projít a stavíme k Markovým rodičům, abychom si s nimi při té příležitosti vyměnili dárky.

Každý rok se vzájemně ujišťujeme, že je to už naposledy, že si my dospělí nebudeme nic dávat, ale nakonec to nikomu nedá, aby se nevytasil alespoň s maličkostí. Neuznávám velké dary, každý má v dnešní době dost svých starostí a výdajů, ale i zdánlivá maličkost zahřeje u srdce a potěší. Člověk si tak uvědomí, že ho má někdo opravdu moc rád, že na něho myslí....

Od rodičů jsme dorazili domů až za tmy. Ono je teď sice šero téměř celý den, ale my se vrátili opravdu pozdě. Martínek chtěl nejprve babičce pomáhat s pečením Míša řezů, neustále ochutnával tvarohovou náplň a chválil, jak je to dobré. Babička řezy slíbila udělat kvůli Markovi, který je přímo miluje, zato vánoční cukroví moc nemusí.

Když pak babička donesla z lodžie uvařenou zelnou omáčku, že nám dá s sebou na zítřek k obědu, tak se hned přihlásil malíčkův mlsný jazýček.
Než se k zelovce uvařily brambory, postavili chlapi společně nádherný hrad z lega. S tímto hradem a rytíři si hrál jako dítě už i Marek a jeho sourozenci. Je vidět, že kvalitní hračky baví děti po několik generací, čímž jsem se ještě více utvrdila, že investovat do lega, i když zatím do lega-dupla se vyplatí!

Den byl pro mně opravdu náročný. Nohy jsem měla oteklé, všechno mě tak divně bolelo. Strojení stromečku jsem musela odložit až na ráno a měla jsem co dělat, abych se vůbec osprchovala a zalezla pod peřinu. Usnula jsem tentokrát velice rychle a tvrdě, vůbec jsem neslyšela, když Marek vedle mě uléhal.

Související odkazy:
Tatínek u porodu, ano či ne?
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 38. týden