Hodnotit / sdílet na:

09.12.2009: STŘEDA, NEVYDAŘENÁ NÁVŠTĚVA

obrázek deník
Počasí opět stálo za starou belu. Venku už druhý den pouze s malými přestávkami pršelo a pršelo. Byla jsem z toho otrávená, hlavně kvůli hafíkovi. To jeho mytí po procházce mi dává pořádně zabrat. Do vany ho už nezvednu a vymývání bahna mezi jednotlivými prstíky na tlapách v poloze klečmo na prahu dveří není pro těhulku zrovna nic příjemného.

Moc se těším do nového bytečku, kde budeme mít mimo vany i sprchový kout. Koudy si tam přikráčí, jak jeho veličenstvo princ a já mu pěkně sprchou omyju packy, to bude jiné pohodlíčko....

Konec přemítání, malému jsem oblékla pláštěnku, sobě narazila na hlavu kapuci a vyrazili jsme do školky. Hafíkovi se nechtělo do toho deště vůbec vyjít, zato Marťas by nejraději vymetl každou kalužinu. Připadalo mu to na rozdíl od nás velice zábavné. Poskakoval kolem nás jak veverka, ještě že jsem mu dala na nohy gumáky a do nich tlusté ponožky, zimní boty by jeho lumpačení asi nevydržely.

Dnes mají ve školce vánoční focení. Objednala jsem fotečky pro celé příbuzenstvo, tak jen doufám, že se povedou. Malý někde odkoukal používání slova „sýýýýr“ a začíná se při focení divně pitvořit. Snad mají do školky pozvaného na focení skutečného odborníka, který to s dětmi umí, abych nevyhodila spousty peněz a fotky pak neskončily někde v koši. To by mě dost naštvalo!

Domů jsme s Koudym dorazili jak dva zmoklí hastroši. Vytírání jeho kožíšku trvalo nekonečně dlouho, chtěla jsem to udělat do sucha, abych zabránila jeho válení a tření do světlého koberce. Já vypadala také užasně, něco jako zmoklá slepice. Měla jsem sice kapuci, ale vítr mi ji každou chvíli smetl z hlavy a podle toho to i vypadalo. Vzala jsem rychle fén, abych ty zplihlé vlasy alespoň trochu prosušila a načechrala, kolem desáté jsem čekala totiž návštěvu.

Přesně v 10 hodin dorazila Hanka, bývalá kolegyně z práce. Našla si minulý týden bulku na prsu. Dost ji to vyděsilo, protože její teta je už dva roky bez prsu a to člověku opravdu nepřidá. Snažila jsem se ji uklidnit, když mi to telefonovala, ale ono se to lehce řekne, ale….

Na gynekologii jí dali papír na mammologické vyšetření. Paní doktorka ji sice trochu uklidnila, že to spíš vypadá na tukovou bulku, ale dokud to nebude mít černé na bílém, tak nebude mít klidu. Chápu to, v rodině z mé strany se tyto zlé choroby také vyskytují. Poslední dobou se sice hodně mluví o tom, že se mnoho forem rakoviny dnes už úspěšně léčí, ale odhalit je včas, aby byla léčba opravdu účinná, se podle mně podaří jen u málo lidí.

Dnešní návštěva tedy nebyla to pravé ořechové. Hovor váznul, snažila jsem se volit ta správná slova, byla jsem spíš ve stresu než uvolněná. Hanička měla každou chvíli slzy v očích, byla jsem docela ráda, když už odešla. V mém stavu jsou všechny negativní situace ještě více negativní, prožívám vše příliš emotivně, nedokážu se od toho oprostit.

Ani z dárečku od Hanky, v podobě krásného alba pro malou, jsem neměla tu správnou radost. Když mi ho dávala s tím, že neví, jak to s ní bude, kdy se za mnou dostane, mi šel přímo mráz po zádech. Doufám, že je nějaká spravedlnost a vše dobře dopadne. Taková dobrá duše si přeci nezaslouží nějaké trápení.

Honem jsem se oblékla a spěchala pro Martínka do školky, abych přišla na jiné myšlenky. Venku ustal déšť a malý byl přímo zlatý, zakrátko mi spravil i moji chmurnou náladu. Hned mi ukazoval papírová zvířátka, která jim paní učitelka pomohla vystřihnout a každý sám si je pak lepil. Domů si hrdě nesl tygříka a už se těšil, jak si ho vystaví na okno k žirafě a ukáže další den tatínkovi a nejen jemu. Je to zkrátka náš malý šikulka…

Související odkazy:
36. týden těhotenství
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 36. týden

obrázek deník




Užitečné stránky:  Mapa stránek | Použití cookies   Zobrazit verzi: Klasická | Mobilní