Hodnotit / sdílet na:

03.11.2009: ÚTERÝ, MALÁ KOPE JAKO HŘÍBĚ

obrázek deník
V noci jsem špatně spala, pronásledovaly mě ošklivé sny, plné smutku a vzpomínek na již zemřelou babičku. Silné emoce ve mně vyvolaly včerejší televizní noviny, kde znovu připomínaly svátek zesnulých. Čím víc se blíží termín porodu, tím jsem citlivější na veškeré události kolem a provázejí mě chmurné myšlenky. Počasí těmto myšlenkám přímo nahrává, je zima, zamračeno, ani se nedivím, že je podzim špatným obdobím pro lidi s porušenou psychikou.

Martínek se hned po ránu silně rozkašlal, začíná být zřejmě zahleněný. Jen jsem ho odvedla do školky a prošla se s hafíkem, jela jsem na kontrolu do nemocnice. Ohledně cukrovky musím teď chodit častěji na sledování plodu ultrazvukem. Vše dopadlo dobře, paní doktorka sice konstatovala, že je malá asi o týden menší, než by měla být, ale ať se netrápím, že to prý dožene. Už váží 1 560g, živá je jak rybička a kope víc jak malé hříbě.

Cestou domů jsem zajela koupit malému opět sirup na kašel a homeopatika, jenž mu docela zabírají. Stále jsem se nemohla zbavit nepříjemného mrazení v zádech, takových těch zvláštních pocitů. Volala jsem Markovi, abych mu řekla, že je malá v pořádku. Měl velkou radost, ale něco se mi na jeho hlase nezdálo. Když jsem naléhala co je, tak jen odpověděl, že nic vážného, že má zrovna poradu a řekne mi to až později.

Samozřejmě mi to nedalo a po chvíli jsem mu volala znovu. Z Marka nakonec vylezlo, že příští týden bude muset odjet služebně mimo republiku a že tentokrát to bude delší, bude pryč asi deset dní až dva týdny. Rozbrečela jsem se do telefonu, měla jsem celou dobu neblahé tušení, že se na nás valí něco nepříjemného. Malý je na svalení, já se necítím zrovna nejlíp a do toho budu na vše, včetně hafíka, sama.

Hned jak jsem vyzvedla malého ze školky, zavolala jsem babičce, zda k nim mohu dovést Martínka. Chtěla jsem být sama, neměla jsem vůbec náladu si s malým hrát, stále se mi valily slzy do očí a do toho se malý neustále vyptával: „ Co je, maminko, proč pláčeš?“ Jak vysvětlit dítěti, že mi není dobře, že mám obavy, jak vše zvládnu a do toho musí tatínek odjet!

K večeru jsem zašla na hatajógu, zacvičila si a pokecala s holkama. Pobyt mezi ostatními těhulkami udělal své, všechny negace ze mně spadly, zlepšila se mi nálada. Měla jsem pocit, jako bych znovu nabrala sílu, dobila baterky, abych mohla opět normálně fungovat.....

Martínek zůstal na noc u Markových rodičů. Babičce se zdálo, že na něj opravdu něco leze, měl mírně zvýšenou teplotu. Ve středu tedy do školky nepůjde a uvidíme, co z toho bude. Snad půjde jen o klasické nachlazení a prasečí, či jiná chřipka se nám vyhne!

Okrájela jsem si pomelo, tato sladkohořká chuť mě v těhotenství dostala, vytáhla časopisy o bydlení a dala se do přebírání, aby toho pak nebylo na stěhování moc.

Související odkazy:
Další možnosti dětského očkování proti nemocem
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 31. týden

obrázek deník




Užitečné stránky:  Mapa stránek | Použití cookies   Zobrazit verzi: Klasická | Mobilní