Hodnotit / sdílet na:

08.09.2009: ÚTERÝ, NAROZENINOVÁ OSLAVA

obrázek deník
Tak už máme úterý, ty dny tak rychle letí. Dříve mi to tak nepřišlo, teď mám pocit, že za ten den skoro nic nestíhám. Vždy jsem se divila, když mi maminka každoročně při oslavě narozenin říkala, že mě stále vidí jako malou školačku a přitom jsem už nejen dospělá, ale dokonce i matkou. K tomu si posteskla, jak ten život hrozně rychle utíká.

Dnes už ten fofr vidím i já. Přála bych si, aby se čas na chvíli zastavil, abychom nežili tak hekticky a život si trochu více užívali. Bohužel je to jen veliké scifi a nedá se s tím nic dělat. Když jsem měla v úmyslu nastoupit před rokem do práce, tak mi maminka od Marka říkala, ať nikam nespěchám, že děti jsou malé a roztomilé jen jednou, ať si Martínka pořádně užiju.

Tenkrát mi to tak nepřišlo, těšila jsem se do kolektivu a i peníze byly pádným důvodem. Nyní už to sama vidím a jsem moc ráda, že to tak nádherně vyšlo a já si těch našich dětiček pěkně užiju. Už dnes na Martínkovi pozoruji, že začíná být samostatný,…. Sice se stále ještě rád pomazlí, přitulí, ale i tomu bude za pár let konec, škoda!

Když už jsme u těch narozenin, tak dnes jedeme popřát babičce od Marka. Přestože je babičce již přes 80 let, snaží se mít neustále naklizeno, k tomu je stále výbornou kuchařkou. Pokaždé, když se chystáme na návštěvu, musíme dát předem vědět, jinak dostaneme děsný sprďunk.

Prarodiče žijí, už asi posledních pět let, v domě s pečovatelskou službou a jsou velice spokojeni. Mají byt o velikosti 1+1, nábytek zde mají svůj. Je zde společná jídelna, ale chodí jen na obědy a jinak si vaří sami, na co mají zrovna chuť. Od nás je to asi hodinku autem, rádi bychom tam zajeli častěji, pobyli třeba jen hodinku, aby se babi s dědou potěšili s pravnoučkem, ale oni ne, že chtějí mít něco nachystané,….

Nechceme se s nimi neustále přít, přece jen už mají svůj věk a k tomu i určité manýry patří, tak jsme se na dnešek ohlásili. Marek nedorazí, takže pojedu já s malým a Markovi rodiče. Nejtěžší je vždy vymyslet, co nakoupit, vždy nám říkají, že vše mají, nic nepotřebují. Poslední roky jsou naše dárky většinou vitamínového charakteru. Zjistili jsme, že je opravdu užívají, protože se přesvědčili, že na tom něco je, když dědu po infarktu a mrtvičce postavily opět na nohy.

Jeden čas vypadal děda dost zdrchaně, ale nyní mezi ním a jeho synem, Markovým otcem, není až zas tak patrný věkový rozdíl. Zní to sice blbě, ale na taťkovi je vidět celoživotní směnování, je z toho nejen unavený, ale i sešlý. Bohužel práce není, tak si nemůže ve svém věku moc vybírat. Ke všemu mu do odchodu několik let přidali, přitom mu před lety sebrali důchodovou jedničku. Plošný odchod do důchodu rozhodně spravedlivý není, ale my s tím nic nenaděláme.

Oslava se vydařila. Babička připravila výborné jednohubky, obložené zeleninové talíře, dokonce udělala i piškotový dort s anansem a šlehačkou. Zkrátka hotové hody. Oba prarodiče vypadali moc spokojeně. Vyptávali se Martínka, jak se mu líbí ve školce, jakou má paní učitelku, zda umí novou básničku a písničku,… Bylo vidět, že je malý očividně potěšil, při odjezdu ukápla nejedna slzička. Museli jsme slíbit, že zavoláme, hned jak dojedeme a zase se brzy objevíme.

Stáří není zrovna příjemné, ale prarodiče to nesou statečně i se všemi svými neduhy. Snaží se nefňukat, občas nám ani neřeknou, co je trápí a tíží, jen mávnou rukou, že máme všichni svých starostí habaděj. Jsou to opravdu skvělí staříci.

Související odkazy:
Poporodní dieta
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 23. týden

obrázek deník



Dětská výživa

dětský bazárek
Užitečné stránky:  Mapa stránek | Použití cookies   Zobrazit verzi: Klasická | Mobilní