15.09.2009: ÚTERÝ, NEJEN SŮL JE NAD ZLATO

Hned od rána jsem měla pocit, že se mi dnes lepí smůla na paty. Nejprve jsme zaspali, pak se mi podařilo vylít kakao na koberec, když jsem se to snažila vyčistit, volal Marek, že má nějaké problémy v práci a že zřejmě přijede až na víkend. Vyjela jsem na něj jako divoká saň, že už mám všeho dost...

Do toho všeho se Martínek rozhodl, že si sebou do školky vezme velkého plyšového medvěda. Sundal si ho z poličky a jak se o něj s Koudym přetahovali, převrhli květináč s nádhernou květinou. Mokrá hlína se vysypala na koberec, ... Snad se proti mně spiknul celý svět!!!

Kalhoty byly celé od hlíny, honem převléknout, na nějaký úklid už nebyl čas. Musela ze mně jít pěkná hrůza, protože oba rošťáci ani nemrkli, vypochodovali na chodbu a celou cestu do školky sekali pěkně latinu.

Cestou domů se ke mně přidala jedna maminka s mimčem v kočárku, její starší syn chodí do stejné školky jako Martínek. Moc se neznáme, spíš jen od vidění z pískoviště, pozdravíme se, občas prohodíme pár slov o dětech.

Zrovna teď, když spěchám, protože mám doma hotovou spoušť, chce se mnou tato žena očividně mluvit. Bylo mi blbé rozloučit se a vyrazit jako ohař k domovu, tedy jsem lehce zvolnila. Malý v kočárku se na mně mile usmíval a já pomalu roztála, pohladila svoji princezničku v bříšku a pustila ranní problémy z hlavy, ono se to ....

Maminka se rozhovořila, že má Jiřík, tak se starší syn jmenuje, problémy s očima a že má velké obavy, aby to nepotkalo i toho malého v kočárku. U Jiříka na to přišli až minulý týden, když byli na pravidelné tříleté prohlídce. Paní doktorce se něco nezdálo, tak je raději poslala na specielní vyšetření a tam zjistili, že je na jedno očičko téměř slepý a na druhé oko je tupozraký, potřebuje čtyři dioptrie.

Šel mi z toho mráz po zádech. Vůbec se jí nedivím, že má obavy, oční vady mají v rodině, takže prý to může být i dědičné. Jiříkovi sice dají brýle s klapkou a vše se může za několik let zlepšit, možná i úplně srovnat, ale každopádně je to určitý hendikep a starost navíc.

Společná cesta nám rychle utekla, nakonec jsem byla ráda, že jsme si trochu popovídaly. Doma mi zatím nic neuteklo, nikdo to za mně neuklidit. Hlínu jsem opatrně vymetla, koberec vytepovala. Kytka se ani moc nepolámala, pár lístečků odpadlo, ale ty zas dorostou. Ve finále to už vypadá, že se tu vlastně ani nic nestalo.

V poledne jsem spěchala pro prcka a v duchu se radovala, jaké máme štěstí, že je zdravý a že snad i jeho sestřička bude naprosto v pořádku. Martínek si svoje ranní provinění ještě pomatoval a hned se mě ptal, jestli ho mám ráda. Bylo mi líto, že jsem na něho tak vylítla, vlastně za to ani tolik nemohl, ale já se v té chvíli zlobila na celý svět.

Něžně jsem ho objala a se slzami v očích mu do ouška pošeptala: "To víš, že tě mám ráda, všichni tě máme moc rádi"!!!! Šibalsky se usmál a dál se mě držel jako klíště. Je to mazel, velký filuta a herec zároveň.

Související odkazy:
Dieta - Strava krevní skupina A
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 24. týden