Tak to včera při vyřazování v SuperStar odnesla Monika Bagárová. Trochu mě to mrzelo, ale je pravda, že výkony celé pětice finalistů byly ohromující, sama nevím, koho bych z nich vyřadila. Jelikož však hlasy posílají hlavně mladé, občas dosti poblázněné faninky, dalo se čekat, že vypadne jedna z dvou zbylých dívek.

Je to teď už celkem jedno, celá ta poslední desítka finalistů byla víc jak super. Záleží spíš na tom, zda se jich v budoucnu někdo ujme, najde-li se někdo, kdo jim napíše pěkné skladby na míru. Bohužel většina talentovaných lidí u nás po krátkém čase zapadne, převálcují je ti, co se chtějí neustále držet nahoře, Je možné, že to tentokrát dopadne jinak, že se na někoho z nich usměje štěstí a nebo bude mít takové to štěstí přímo z pekla!

Jen jsem odvedla Martínka ráno do školky, jela jsem do nového bytečku, kde už na mně čekali malíři. Sice nám bylo doporučeno, ať v novostavbě alespoň první rok nemalujeme ani netapetujeme, ale omítka se neustále samovolně sype dolů a když se náhodou někdo přimáčkne ke zdi, je v mžiku bílý jako sněhulák.

Rozhodli jsme se tedy, že minimálně dětský pokoj necháme vymalovat v kombinaci s tapetou. Inspirovala jsem se u švagrové, domluvili jsme si i stejné řemeslníky, jelikož jsme mohli posoudit jejich přístup a kvalitu práce.

Chlapi skutečně makali jako o závod, vše po sobě uklidili, klobouk dolů před takovým stylem práce. Vyzvednutí malého ze školky jsem měla předem domluvené s babičkou, ale vůbec to nebylo třeba, vše se stihlo včas. S výsledkem jsem byla nadmíru spokojená, doufám, že i Marek to náležitě ocení.

Odpoledne před cvičením jsem odvezla Martínka k Markovým rodičům. Sama jsem ještě zajela do nového bytu, abych tam už převezla dětskou jídelní židličku a přitom zavřela ventilaci, kterou jsem dopoledne otevřela kvůli lepšímu odvětrání. Znovu jsem se kochala tou krásou, dvě stěny byly v kombinaci modré se zelenou, zbytek jemně oranžový. Jídelní židlička sem také náramně ladila.

Je sice po Martínkovi, ale stále vypadá jako nová. Koupili jsme mu tenkrát sice jednu z nejdražších, a to Peg Perégo Prima Pappa, ale kvalita je na ní znát. Co se v ní malý naseděl a není vůbec popraskaná, švy, na rozdíl od těch levných, opravdu drží. S pocitem, že se bude našim dětičkám v novém bytečku líbit, jsem ujížděla na poslední cvičení.

Už aby to všechno bylo, za námi a to nejen přestěhování, ale i porod, který se rychle blíží. Možná je to tím, že už vím, do čeho jdu, tak začínám mít obavy a strach. Každou chvíli se v televizi propírají nějaké kauzy, kdy došlo k zanedbání ze strany nemocnice, dokonce i s následným úmrtím novorozence, k tomu ta prasečí chřipka.... Kdo by se pak nebál???

Na druhou stranu si ale říkám, že jsem relativně zdravá, malá je podle ultrazvuku také v pořádku, tak snad půjde vše jako po másle. Kdyby snad ne, tak tam bude se mnou Marek a ten už si vše patřičně ohlídá. Jen doufám, že i tentokrát se mnou půjde. Po minulém prožitku, kdy jsem na něho řvala a pěkně mu nadávala, tak se mu do toho dvakrát nechce. Až to na mně přijde, bude-li doma, tak určitě změkne a jak ho znám, tak ještě rád půjde, aby si ty svoje holky dobře ohlídal!

Související odkazy:
Pokojíček pro batolata- barvy pro radost
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 35. týden