Škrábnutí nebo zadřená tříska mohou způsobit velké potíže

Máte křeče v čelistech a špatně se vám polyká? Zapátrejte v paměti, jestli jste se nemohli zranit při práci na zahradě a nezanesli si infekci do otevřené rány. Zdá se to pro 21. století nepochopitelné, ale vaše obtíže může způsobovat tetanus.

Proti závažné bakteriální infekci je populace plošně očkována, ale protilátky časem oslabují a vymizí. Ten, kdo si nehlídá pravidelná přeočkování, může být ohrožen. Spory bakterie Clostridium tetani, které tetanus způsobují, číhají v půdě s bohatým organickým materiálem. Dostávají se do ní s výkaly domácích mazlíčků a hospodářských zvířat. Pak už jen stačí se škrábnout nebo kopnout motyčkou při hnojení záhonu chlévskou mrvou a problém může být na světě. Úrazy a otevřené rány, které si důkladně nevyčistíte, jsou ideální vstupní branou infekce.

Projevy si dávají načas

Zrádné na tetanu je i to, že inkubační doba trvá poměrně dlouho: od 3 do 30 dnů. Platí, že čím dál od hlavy (CNS) zraněné místo je, tím déle bude trvat, než se nemoc projeví. A naopak, kratší inkubační doba zvyšuje výrazně riziko průběhu nemoci, případně úmrtí. Na odhalení tetanu neexistují krevní testy, lékař usuzuje pouze podle projevů a zdravotního stavu pacienta.

Typickými projevy jsou křeče v obličeji i kolem páteře a v končetinách, ztuhlost čelistí („škleb místo úsměvu“). Nejčastějším typem tetanu je takzvaný generalizovaný. Při něm provází křeče zvýšená teplota, pocení a zrychlený tep spolu se zvýšeným krevním tlakem. Křeče nemocného prohnou do oblouku – luku – a opakují se i po dobu čtyř týdnů. Léčba trvá měsíce. Tetanem se může nakazit i novorozenec, kterému neočkovaná maminka nepředala imunitu.

Chrání jedině očkování

Prvním krokem při léčbě tetanu je vyčistit místo nákazy a chirurgicky odstranit infekcí postižené tkáně. Nemocnému je nasazeno antibiotikum Metronidazol a tetanový imunoglobulin. Ten v organismu vytváří pasivní imunitu.

V těžkých případech je potřeba hospitalizace na jednotkách intenzivní péče, protože nemocný má kvůli křečím potíže s dýcháním. Proto je jasnou volbou ochrany očkování. První dávku povinné vakcíny, kterou hradí stát, dostává dítě mezi 13. a 16. týdnem života, druhou mezi 17. a 20. týdnem, třetí mezi 21. a 24. týdnem a poslední dávku mezi 15. a 18. měsícem života. Postup očkování se řídí očkovacím kalendářem až do 15 let života a pak by mělo následovat přeočkování každých 10 až 15 let. Očkovat se mohou nechat i těhotné ženy a kojící maminky. Množství protilátek lze zjistit snadným krevním testem a pozor: prodělání nemoci imunitu nezajistí!