Vše o těhotenství: Tatínek u porodu

Muj manzel k porodu moc nechtel, protoze mel fobii z nemocnic. Po navsteve porodniho oddeleni vsak zmenil nazor a dokonce se i tesil. Kdyz 'to' na me v noci prislo, sedli jsme do auta (i s moji milovanou maminkou), v porodnici nas ulozili na pokoj, samozrejme do porodu bylo jeste daleko a tak manzel se sel prospat domu a mama noc stravila na houpacim kresle vedle me. Rano se vystridali, mama sla domu spat a pak to jak na potvoru zacalo...kontrakce, boleni, poceni...pamatuju si to jak vcera, muj muz se potil vic nez ja haha, mela jsem prirozeny porod bez leku atd a v kuse jsem chodila sem a tam a on chudak za mnou s zinkou na osusovani meho oroseneho cela. Kdyz jsem vykrikla 'vodaaaa', donesl mi ji ve sklenici na piti :-) a kdyz jsem hodinu tlacila stal vedle me, drzel me za ruku a tlacil se mnou (bylo to vydet z vyrazu jeho obliceje). BYLO KRASNY HO TAM MIT, BYL TO NEJKRASNEJSI DEN NASEHO SPOLECNEHO ZIVOTA (ZATIM). Jo a mama to nakonec zmeskala, byla moc zklamana a ja na jednu stranu rada a od te doby se muj muz nemocnic neboji!