Rodina: Život s rodinou a dětmi

Rodina a škola jsou světem dítěte.

Je to již řádka let, co jsem na ISŠ ve F-M působil jako učitel odborných předmětů ekonomických. Bohužel jen krátce, protože mi v té době chyběla aprobace. Byl to jen záskok za kolegy, kteří se připravovali na obhajobu své dipl. práce. Později jsem dostal příležitost, na této škole působit jako mistr odborné výchovy. Díky této práci jsem získal pocit, že mládnu. Pokud jsem chtěl přijít na starosti a slasti mladých lidí, musel jsem se občas stát jedním z nich, abych pochopil, že je nutno podporovat úplnou rodinu jako optimální prostředí pro výchovu dítěte. Jde zde o citlivý organismus, do kterého má stát, zasahovat co nejméně. Základ životní úrovně a prosperity rodiny, bychom měli spatřovat v příjmech z aktivní činnosti rodičů. Rozhodující odpovědnost za výchovu dětí musí nést rodiče. Do konce svého života budu svému tátovi vděčný za to, že mne společně se sestrou vychoval a tímto naší rodinu zachoval. Tato životní zkušenost se mi stala přínosem v mé pozdější práci vychovatele v Dětském domově. Proto si myslím, že mám právo se domnívat, že pro děti, které nemohou žít ve vlastní rodině, bude optimální požadovat maximální usnadnění náhradní rodinné péče (osvojení, pěstounská rodina), jako vždy lepší možnost, kterou může dát výchova v sebelepších ústavech. V podpoře rodiny vidím rovněž nenahraditelnou cestu prevence nežádoucího a neodpovědného chování dětí, včetně zneužívání drog a dětské kriminality.
Důležitým prostředkem, který ovlivňuje budoucnost naší generace je škola. Navazuje na výchovu v rodině a doplňuje ji. Nemůže ji však nahrazovat. Základní úloha školy je ve vzdělávání, které chápeme nejen jako soubor poznatků a dovedností, ale rovněž jako orientaci ve společenských hodnotách, výchovu v demokracii a podporu rozvoje osobnosti. Základním úkolem školy nesmí být přetěžování dětí encyklopedickými vědomostmi, ale především výchova k samostatnému myšlení. Měl by se prosazovat maximální důraz na individuální vývoj díděte. Pokud budeme chtít, aby každé dítě mělo příležitost pocítit ve škole úspěch, teprve pak se nám podaří děti získat pro celoživotní vzdělávání. Musíme podporovat takové prostředí ZŠ, které respektují osobnost dítěte a umožňuji jeho individuální vývoj. Školu, která již na základním stupni dá každému rovné příležitosti pro rozvoj různých individuálních schopností a nadání. Školu, které se bude dařit zdůraznit výuku světových jazyků a internetovou gramotnost. K dosažení takové kvality ve školství musíme především zvýšit motivaci učitelů ke kvalitním výkonům a zlepšovat jejich profesní perspektivu odbornou přípravou, profesním růstem a odpovídajícím systémem odměňování, jak je zvykem ve vyspělých evropských demokraciích a ne u nás v české republice. Přesto, že jsem vystudoval ekonomii, nedokážu pochopit, jak učitelé ze svých platů dokážou uživit své rodiny. Proč nezvednou vhozenou rukavici a z plných plic zvolají, že jsou to právě oni, kdo naučili naši elitu národa do které patří lékaři, právnici, ekonomové, politici, číst psát a počítat?

Pokud jste podobného smýšlení , jako já, zkuste prosím Vás, využít své společenské identity k prosazování svých myšlenek do společnosti. Společnost nesmí vidět školy jako továrny na vzdělávání, ale jako příležitost rozvoje individuality. Generace příštího tisíciletí si přece zaslouží podmínky odpovídající konci tisicíletí druhého.

Igor Caysberger