Všechny diskuzní příspěvky jsou volně přístupné, tzn. že pro čtení příspěvků není nutná registrace.
(tedy vytvořit si
osobní účet). Pak už jen stačí
Před dvěma lety jsme porodila svého druhého syna v Jihlavské porodnici. Syn se narodil předčasně 35+2tt. Paní doktorce na porodním sále mě bylo líto, takže byla na mě opravdu milá, ale já doufám, že je taková i na jiné rodičky. No, se setrami bych už tak růžově neviděla, i když je pravda, že vytknout jim nic nemůžu, svoji práci odváděly skvěle, ale ten přísrup. Můj porod postupoval rychle, takže tvrdit mi, že když se opírám o vysoké lůžko, že to zpomaluje porod, bylo k smíchu. A nalít do mě asi dva litry vody při klistýru....
Když se syn narodil, manžel mi ho na pár vteřin ukázal a malej musel hned do inkubátoru. Po dvou hodinách jsem přešla po svých na oddělení šestinedělí. Zde vidím rozdíl mezi Znojemskou a Jihlavskou porodnicí, kde mi to bylo zakázáno, tam mě převáželi na lůžku. Když jsem se dožadovala informace, kde je dětská JIP, že musím vidět syna, bylo mi to odmítnuto. Sestry měly štěstí, že zrovna přišla za mnou teta a ta mě uklidňovala. Nicméně když dorazil manžel se starším synem, už mě nikdo nezastavil :-)
Na JIPce mi doporučili odstříkávát pro mého broučka mlíčka, tak jsem tedy na oddělení šestinedělí požádala o odsávačku mléka a bylo mi řečeno, že začnu až další den. Prostě jsem je nedokázala přesvědčit, aby mi ji daly, sestry jedny. Když jsem v noci nemohla bolestí dělohy spát, a to něco vydžím, tak se mě sestra pohravě zeptala, po kolikáté jsem rodila. Jako kdyby prvorodičky nebo druhorodičky neměly nárok na tišící léky. Když mi sestra z denní služby donesla lahvičku a odsávačku, poučila mě o jejím použití a že odsáté míčko mám odnést do lednice za kuchyňkou. OK, vymačkala jsem ze sebe něco mleziva, odnesla ho do lednice. Za tři hodiny jsem si šla pro svoji lahvičku a ejhle, ta byla pryč, zmizela beze stopy. Šla jsem tedy za sestrama a ty o ničem nevěděly, mlezivo zmizelo. Další den jsem si vynutila propuštění z oddělení šestinedělí a nastoupila jsem za synem na dětskou JIP. Tam byly sestry úplně jiné, milé od přírody :-) Jediné, co mi opravdu chybělo na dětské JIP, bylo jídlo. Kojící matka potřebuje k večeři trochu víc než jeden jogurt s rohlíkem v šest hodin odpoledne :-(
Ale lékaři byli milí a odpovídali trpělivě na otázky, sestry mě učili zacházet s těma všema hadičkama a pečovat o nedonošené dítě. Bylo to všechno nové a jiné a nebýt sestřiček na JIPce, tak nevím, jak bych to zvládla. Jejich citlivý přistup byl skvělý.
Celkový dojem mám velice dobrý a tímto moc děkuji sestřičkám a lékařům na oddělení dětské JIP.
