Hodnotit / sdílet na:

05.09.2009: SOBOTA, JEDE SE ZA PŘÁTELI

obrázek deník
Marek se od rána činil, nejprve šel s Koudym, pak se teprve nasnídal. Potom vyrazil s Martínkem na projížďku s kolem, jeli pozdravit babičku s dědou a domluvit hlídání Koudyho. Já zatím poklidila, vše nachystala, uvařila kotel bramboračky, jelikož hned po oběde vyrážíme ke známým do jedné vesnice u Pardubic. Žije tam Markův spolužák z vysoké školy, nedávno se jim narodil druhý kluk, tak to chlapi chtějí pořádně zapít.

Mně osobně se jet nechtělo, ale Marek na tom trval, že nás zvou jako rodinu, tak ať nedělám ofuky. Tím, že mi není moc dobře, tak se cítím nejlépe doma, ale Honzu znám už ze školy, zvali nás už několikrát, tak jsem souhlasila.

Je mi jasné, že je Marek i trochu vyčuraný, protože tuší, že to večer přeženou a v neděli nebude schopen řídit. Taxikář v mé osobě se tedy bude určitě hodit, což on samozřejmě popírá.

Na místo jsme dorazili až k večeru, Martínek se pěkně prospal, tak byl čilý jako rybička. Hned se spřátelil s Petříkem, což je Honzův starší syn, kterému jsou stejně jako Martínkovi, tři roky. Kluci byli většinu času zalezlí u králíkárny, Martínek zvířátka miluje a nejraději by je měl všechny u nás doma v bytě.

Malý Petříček byl kouzelný, budou mu čtyři měsíce, nádherně už drží hlavičku, stále se usmíval. Připadal mi děsně lehoučký, ale je to tím, že už si to přesně nepamatuji, jaké to je, držet v náruči tak malé miminko.

Večer chlapi odešli do nedaleké hospůdky, kterou má v pronájmu Honzův bratr. My s Janou daly děti do hajan a pak si chvíli povídaly. Nejsme si moc blízké, viděly jsme se pouze asi třikrát, ale bylo to příjemné. Jana mi vyprávěla, že malého Petříka týden přenášela, že poslední dny musela jezdit každý den na ultrazvuk až do Pardubic. Ultrazvuk jí dělali ne jednou, ale několikrát denně, protože ráno nebylo miminko pořádně vidět. Už ji to pořádně zmáhalo, těšila se, až konečně porodí.

Přitom všem měla velké štěstí, že si oboje rodiče vyšetřili dovolenou a mohli si vzít Petříka na delší dobu k sobě. Co by jinak dělali, Honza si vzít volno v práci nemohl, Petříka vzali do školky až od září....., kdo by ho tedy ohlídal????

Malý Honzík v bříšku se doktorům zdál dost veliký, proto ho stále přeměřovali, musela vyplňovat spoust papírů, jak velké bylo první dítě, jaký byl porod…..
Dokonce zvažovali, zda by nebylo lepší, aby přišel na svět císařským řezem. Ve finále se rozhodli, že porod vyvolají. Dostala ráno tabletku a odpoledne ve tři byl už Honzík na světě. I když měl přes 4 kg, tak ji ani nemuseli nastřihnout, vše proběhlo bez problémů a celkem rychle. V duchu jsem jí záviděla, že už to má za sebou, každý porod je určitý risk a mě to teprve čeká.

Chlapi přišli domů kupodivu brzy a docela fit. Zrovna jsem šla ve dvě ráno na záchod, když jsem slyšela odemykat. Honem jsem hupla do postele, aby to nevypadalo, že na ně čekám nebo je dokonce šmíruju. Vypadalo to, že jsou jen v dobré náladě, zaslechla jsem, jak Marek Petrovi vyčítá, že to je škoda, že to všichni tak brzy zabalili.....

Marek počítal s dlouhou pařbou až do rána, ale ono už hošánkům není dvacet, dětičky i manželky je nenechají, aby se celý další den jen povalovali v posteli s hadrem na hlavě, takže každý si to rozmyslí a raději včas utne. I tak bývají rána u mnohých dosti krutááá.

Když Marek uléhal, dělala jsem že spím. Hospodský zápach s příměsí kouře mě po chvíli donutil, abych šla otevřít ještě druhé okno, ale Marek to vůbec nezpozoroval, neboť hned vytuhnul, jako špalek. Já po chvíli také usla a snad to bylo tím vesnickým vzduchem nebo okolním klidem, ale spali jsme všichni jak když nás do vody hodí.

Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 22. týden

obrázek deník



Dětská výživa

dětský bazárek
Užitečné stránky:  Mapa stránek | Použití cookies   Zobrazit verzi: Klasická | Mobilní