Vše o těhotenství: Potrat a jak se s ním vyrovnat

ahoj,kdyz jsem byla podruhé těhotná na začárku 4. měsíce, byli jsme s prvním synem u rodičů.Bylo děsný vedro, tak jsme se po obědě cachtali u bazénku. Nebylo mi moc dobře, pobolívalo a tvrdlo mi břicho, ale myslela jsem, že to nic není, že je to z počasí. Šla jsem přesto pro další kýbl s vodou a pak děsná bolest. K večeru ze mně začala valit krev, rodiče mě odvezli do nemocnice, než jsme dojeli, byly v autě všechny deky prolité a já už pomalu ztrácela vědomí. O mimčo jsme přišli, moc mě to zasáhlo, ležela jsem na pokoji s maminkami na udržování, takže dobře chápu to, o čem Kotě mluví. Doktoři mi vysvětlili, že nebylo něco v pořádku, že jsem jinak zdravá, že mohu mít další děti, že musím být fit pro svého prvorozeného syna. Ono se to lehce radí, poručila jsem si, že na to nesmím myslet, ale tam uvnitř to trvalo dost dlouho, takže další mimčo jsme měli až později.

ahoj, tak to je opravdu smutné. Já, když jsem poprvé otěhotněla, hned mě dr. nachala na rizikovce, protože jsem měla těžké zamětnání, ale ani to nepomohlo a hned po měsíci na první prohlídce, kde jsem mohla konečně spatřit tlukot srdíčka, mi dr. oznámila, že nevidí srdeční činnost, musela jsem do nemocni, aby mi to potrvdil i pan primář - jednalo se o zamlklý potrat v 10tt. Ten první den jsem si to obrečela, ale hned po šestinedělí mi dr. řekla že klidně můžeme zkoušet nové mimi, povedlo se hned druhý měsíc a teď mám 2,5letého chlapečka

Chtěli jsme moc miminko, ale bohužel jsem nečekaně vážně onemocněla v době, kdy jsem byla jen pár dnů těhotná.Nikdo mi to samozřejmě nevěřil, jelikož se to zatím nedalo s určitostí potvrdit, ale já o tom byla přesvědčená. Na prvním místě však bylo u lékařů moje zdraví, užívala jsem léky, několikrát mě i rentgenovali dutinu břišní, což je pro plod nejškodlivější. Když se těhotenství skutečně prokázalo, musela jsem na potrat. Byl to můj nejhorší zážitek v životě, protože muset dát pryč zárodek dítěte, které chcete a být tam společně s těmi, jenž dávají dítě pryč dobrovolně, tak to je opravdu síla. Nepřeji nikomu!