Hodnotit / sdílet na:

Mononukleóza

Mononukleóza je infekční onemocnění, které vyvolává EBV (virus Epstein-Barrové). Tento virus se vyskytuje v lidských slinách a patří mezi nejčastější lidské viry. Infekční mononukleóze se někdy říká nemoc z líbání, protože nemocný se velmi často může nakazit právě při polibku s člověkem, u něhož je onemocnění v toulavém stadiu. To znamená, že se vylučuje slinami bez toho, aby o tom měl jeho nositel sebemenší vědomí.

EBV má v těle nejméně 90% dospělé populace a 50% dětí. Přesněji řečeno, u tak vysokého procenta lidí lze najít protilátky. Samotné onemocnění se pak plně rozvine asi jen u 30-40% dospívajících v případě oslabení imunity. Nejčastěji se mononukleózou nakazí děti a mladiství, u starších lidí se vyskytuje poměrně ojediněle. Z hlediska nejrizikovější skupiny jedinců, kteří mohou chorobu přenášet, jsou lidé často střídající partnery.

U většiny dětí probíhá infekce bez typických příznaků, nebo jako běžné onemocnění horních cest dýchacích. Často odezní onemocnění samo, lze jej potvrdit až na základě zjištění hladiny protilátek, která se v těle vytvoří po setkání s infekcí či po jejím prodělání.

Virus mononukleózy se však mimo jiné přenáší i infikovanými předměty, jako je zubní kartáček nebo špatně umyté nádobí či kolující skleničky a lahve mezi více lidmi, kolující cigareta, ale i "krajíc chleba". Nemoc lze tedy dostat i na veřejně přístupných místech (bary, restaurace, diskotéky, společenské akce aj).

Mononukleóza postihuje hlavně žlázy s vnitřní sekrecí. Samotný průběh onemocnění není ani tak nebezpečný, jako případně možné komplikace. V případě onemocnění u starších jedinců hrozí mnohem vyšší riziko případných komplikací než u mladší populace.

Inkubační doba tohoto onemocnění se pohybuje v rozmezí 4-6 týdnů a projevuje se podobně jako angína. Asi měsíc po infekci se zvětší uzliny, mandle a často také játra a slezina. Organismus je ohrožen především sníženou obranyschopností. Po léčbě je nutno dodržovat přísnou dietu.


Mononukleóza propuká hlavně v případě:


  • snížené imunity
  • totálního psychického vyčerpání
  • dlouhodobého stresu


Příznaky při nástupu onemocnění:


  • únava
  • nechutenství
  • zimnice
  • zvýšená teplota
  • pocení
  • bolesti hlavy
  • bolesti ve svalech

Prvním příznakem bývá nejčastěji únava. Nejedná se však o únavu, jakou známe např. po namáhavé práci, po sportu. Tento typ únavy lze přirovnat k tzv. únavovému syndromu a může jedince zcela vyřadit na dlouhou dobu z normálního života.

Další příznaky jsou velmi často zpočátku přisuzovány méně nebezpečným chorobám, které mají podobné příznaky (angína, těžší průběh chřipky).


Příznaky při rozvinuté nemoci:


  • Vysoká horečka (38-40°C) - rychlý vzestup až ke 40°C, často bývá i dlouhotrvající.
  • Zarudnutí a bolest v krku, povlak na mandlích (jako u angíny - knedlík v krku, špatné polykání). Někdy se na horním patře mohou objevit zarudlé mapy, které jsou vodítkem k odhalení nemoci.
  • Zduření lymfatických uzlin - postižená může být kterákoliv oblast lymfatických uzlin, pravidlem jsou ale přední a zadní uzliny na krku. Velmi důležité je, že zvětšení je zjevné a symetrické na obou stranách těla.
  • Tlak v pravém podžebří způsobený zvětšujícími se játry.
  • Tlak v levém podžebří způsobený zvětšující se slezinou.
  • Naběhlá oční víčka, případně i nažloutlé oční bělmo.
  • Tvorba zarudlých pupínků.

Při nástupu výše uvedených příznaků, hlavně pak v případě, kdy přetrvávají delší dobu a jsou provázeny vysokou teplotou, je nutné vyhledat co nejdříve lékaře!

Přítomnost viru EB se dá potvrdit krevními testy. Při onemocnění mononukleózou je v krvi zjištěn zvýšený počet bílých krvinek, které se objevují v netypických tvarech (hlavně monocytů, od kterých nemoc získala svůj název), případně mohou být zjištěny i vyšší jaterní testy (ALT, AST, barvivo bilirubin). Při zvýšených jaterních testech mohou nastat druhotné jaterní potíže nebo se může objevit žluté zabarvení kůže. Definitivně nemoc vyvrátí či potvrdí test na specifické protilátky.

Pokud má onemocnění vážný průběh, je nutná hospitalizace v nemocnici. Závažnou, byť mnohem méně častou komplikací, bývají neurologické potíže, které připomínají zánět mozkových blan. Plicní komplikace mohou být velmi nebezpečné. Zvětšené uzliny na krku nebo kolem dýchací trubice mohou tlačit na dýchací cesty a způsobit jejich zúžení, nebo dokonce až jejich uzavření. Pokud nejsou dýchací cesty volně průchodné, dochází k udušení. Právě tato hrozba je důvodem pro hospitalizaci, aby v případě, kdy léky nezaberou, mohl být proveden chirurgický zásah.

Většinou ale pacient vystačí s léčbou v domácím prostředí a s docházením na infekční oddělení nejbližší nemocnice. Přestože se jedná o onemocnění virové, neexistuje zatím cílená léčba, ani antibiotika nejsou účinná. Podávají se tedy pouze léky ke zmírnění doprovodných projevů, jako je horečka, kašel a rýma. Vlastní léčba spočívá v klidu a dietě.

Celková léčba mononukleózy trvá přibližně 6 měsíců. Minimálně 1 měsíc musí být pacient doma, následně 2-4 měsíce musí držet dietu, dále se musí ještě nějakou dobu fyzicky šetřit. Podle průběhu nemoci mohou některá stádia trvat i kratší dobu a za velmi příznivých podmínek může být mononukleóza vyléčena i za 3 měsíce.

Po zhruba půl roce diety a fyzického klidu je možné se vrátit k běžnému režimu. Mononukleóza v těle nezanechává následky, imunita je doživotní. Mononukleózu byste tedy neměli dostat více než jednou v životě. EB virus sice v těle přežívá, ale organismus má již proti němu vytvořeny protilátky. Při oslabené imunitě může sice mononukleóza znovu propuknout, ale nikdy už nezaútočí v takové síle, jako poprvé.

Nejlepší prevencí virových onemocnění, hlavně u dětí, je očkování. Vakcína proti mononukleóze je však zatím ještě ve stádiu klinického testování.

Vedle prevence možného onemocnění očkováním platí obecné zásady dodržování zdravého životního stylu a prevence nemocí, jako je dodržování osobní hygieny, otužování, sport a zdravá výživa.



Dětská výživa