08.11.2009: NEDĚLE, MÍSTO OSLAVY JEN PŘÍVAL SLZ
Celý víkend nestálo počasí za nic a my s ním. Martínek se sice pomalu zotavoval, zato mně začalo škrábat v krku a Marek pěkně kýchal, hotový lazaret.
Kluci nejprve skládali puzzle, Martínkovi to už opravdu jde, ani Marek kolikrát neví, jak to patří. Je to puzzle z různých pohádkových knížek, nemá žádnou předlohu, ale děti si zapamatují oč tam jde a pak dokážou obrázek i samy složit.
Když to malého omrzelo, vytáhli si safari plochu z puzzle, na kterou umístili zvířátka a kolem vybudovali osadu z kostek. Vydrželi u toho hodně dlouho, občas při tom mrkli na nějakou pohádku a společně se smáli na celé kolo. Na Markovi bylo vidět, že si chce malíčka opravdu užít, normálně se mu až tolik nevěnuje.
Já jsem pokračovala ve třídění časopisů, jenž jsem začala již před několika dny. Už dva roky si kupuji časopisy ohledně bydlení, abych se mohla inspirovat pro dotváření našeho nového bytečku. Nyní jsem postupně listovala všemi výtisky časopisu Moderní byt a Bydlení, vytrhávala zajímavé články a obrázky, abych mohla s klidným srdcem zbytek vyhodit.
Nedělní večer byl ve znamení slzavého údolí. Když jsem skládala Markovo oblečení do tašek, nedokázala jsem v sobě potlačit veškeré city a emoce a rozbrečela se na celé kolo. Jsem sice zvyklá, že se s Markem často nevidíme celý týden, ale čím víc se blíží termín porodu, tím jsem citlivější, možná až hysterická a každé odloučení snáším hůř a hůř!
Z hezkého večera na rozloučenou, kdy jsme chtěli předem společně oslavit Martínkův svátek, nebylo nic. Martínek nechápal můj pláč, Marek se mu snažil vysvětlit, že mi je smutno, protože on musí odjet pracovat na nějaký čas daleko od nás. ....
Byl to spíš blázinec než oslava, nakonec jsme dali malému jen část lega, co jsem nedávno koupila a zbytek dárků jsme nechali, až se Marek vrátí. Jediné, co asi malý pochopil, bylo, že tatínek tu teď nějaký čas s námi nebude a on musí být hodný a hezky poslouchat, aby mu Mikuláš donesl dárky, místo čerta, který nosí jen uhlí a shnilé brambory.
Adventní kalendář jsme dali malému už předem a Marek mu pošeptal, že musí každý den otevírat jen jedno okénko, aby zbyly nějaké čoládky i na něho, až se vrátí domů. Martínek mu to slíbil a přidal velikou pusu.
Snad nám to rychle uteče, i když se to může klidně protáhnout, jak se mi Marek snažil nenápadně naznačit. Není to poprvé, ale teď před vánocemi a s malou v bříšku je odloučení ještě o moc smutnější ……..