Hodnotit / sdílet na:

18.10.2009: NEDĚLE, VÝBUCH NEJEN POČÍTAČE, ALE I EMOCÍ

obrázek deník
Tato neděle nezačala vůbec dobře. Martínek k ránu opět kašlal, což mu přetrhalo spánek a chtěl vstávat hezky brzo. Marek si chtěl naopak pospat, tak to zbylo opět na mně, abych se s malým přestěhovala z ložnice do obýváku. Pustila jsem mu pohádky a ještě v polospánku jsem šla hledat sirup z břečťanu. Koupila jsem ho na doporučení v lékárně, jelikož ten jitrocelový už nezabíral.

Pokaždé, jak začne malíček kašlat, tak mám strach, aby mu to nepřerostlo v astma. Má opravdu takový zvláštní, přímo štěkavý a přitom dávivý kašel, který ho vždy trápí v kuse až několik týdnů. Přitom spíme při otevřeném okně a vypnutém topení, aby nebyl na noc suchý vzduch, venku se ho snažím hlídat, aby v chladu po ránu tolik nelítal a nenadýchal se studeného vzduchu, ale kdo má děti, tak ví, že je lepší uhlídat pytel blech.

Když už jsem musela tak časně vstát, rozhodla jsem se, že si pustím internet a mrknu se po nějaké autosedačce pro malou. Pro Martínka jsme měli takové to vajíčko půjčené od sestřenky. Když se jim nedávno narodilo mimčo, tak jsme sedačku museli vrátit a teď bychom si chtěli koupit už tu s adaptérem, co se dá upevnit i na podvozek kočárku. Přijde mi to hlavně na nákupy do obchoďáku velice praktické a pohodlné, nebudu se muset skládat s celým kočárkem.

Jen jsem zapnula počítač, tak po chvíli zamrznul, nereagoval na žádná tlačítka z klávesnice. Obrazovka zčernala, nešlo dělat vůůůůbec nic!
Chtěla jsem jít volat švagrovi, který se v počítačích vyzná, ale volat někomu v šest ráno a ke všemu v neděli, tak to by se mohlo rovnat sebevraždě.

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, co se vlastně stalo, že možná přijdeme i o všechny rodinné fotky za více jak rok. Přestože jsem Marka několikrát žádala, ať udělá zálohu na externí disk, tak to neudělal. Přitom po mně chtěl, ať vše přeberu, roztřídím dle data, že mu to zabírá zbytečně místo, že to klidně smaže.

Celá rozpálená a pořádně naštvaná jsem vlítla do ložnice, bez okolků jsem Marka vzbudila a začala na něj řičet, že mi dal ultimátum, abych fotky přebrala a srovnala a sám je natolik líný, že to neudělal, teď že je asi disk v háji…… Hormony zřejmě pracovaly na plný plyn, protože jsem nakonec ještě dodala, že jestli se fotky nezachrání, tak to má u mně schovaný na celý život.

Celé dopoledne po mně nic nebylo. Po Markovi jsem házela nevraživé pohledy, ke všemu měl švagr vypnutý mobil. Bylo mi jasné, že by asi hned nepřijel, ale chtěla jsem slyšet slova útěchy, že nemám stresovat, že se data zachrání…

Švagra jsem dohonila až odpoledne. Slíbil, že se u nás večer cestou do kina zastaví. Abych se trochu uklidnila, zavolala jsem Jitce, zda má čas, nechala jsem Martínka doma na starost Markovi a odjela na bezkofeinové kafčo do obchodního centra.

Kdybych zůstala doma, tak bych zbytečně bulela, vyčítala Markovi a to jsem nechtěla. Tam někde uvnitř mě sžíraly výčitky, že jsem se neměla spoléhat jen na Marka a naučit se to zálohovat sama. Nejsem přeci žádné trdlo, stačilo jen, aby mi to někdo ukázal. Bohužel se mi to zdálo takto pohodlnější a nakonec to špatně dopadlo!!!!

Související odkazy:
29. týden těhotenství
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 29. týden

obrázek deník