28.06.2009: NEDĚLNÍ GRILOVAČKA
Dnes jsme se povalovali v posteli hezky dlouho. Naše lenošení vyústilo v polštářovou bitku. Malíček se řehnil, až jsem měla obavy, aby se z toho nepočůral. Když už to u nás vypadalo pomalu jak po výbuchu, ukončil Marek naše dovádění s výrokem, "já mám hlad, jako herec, jde se snídat!"
Ohřála jsem v mikrovlnce včerejší rohlíky, pěkně jsme se nabaštili a všichni tři moji chlapi se vydali na ranní procházku. Já se dala do uklízení, hlavně ložnice byla po té ranní bitce pěkně zahulená prachem.
Po ranní pohodičce mě z ničeho nic přepadla nevolnost. Snad z toho ohýbání při úklidu hned po snídani, nikdy nevím, co je vlastně příčinou. Začala mě i ukrutně bolet hlava, venku sice svítí sluníčko, ale začalo foukat a kupí se mraky, tak je to možná i z toho.
Marek bude asi naštvaný, jsme pozvaní odpoledne ke známým na zahradu, kde se budou grilovat kuřátka, opékat buřtíky a mně je zas mizerně. K tomu ta věčná únava.
Poslední dobou se Marek stále ptá, kdy to už přejde, jako by se to dalo naprogramovat a vypnout. Mě samotnou to štve, ale co nadělám. Snažím se mu vysvětlit, že je to u každé těhulky jiné, ale znáte chlapy!!!
Mám obavy, abychom nakonec ještě nedospěli tak daleko, že se začneme kvůli tomu hádat nebo že by mi začal vyčítat, že příliš přibýrám.
Vím, nebo si aspoň myslím, že Marek takový není, že jeho hodnoty jsou někde jinde, ale jsem teď přecitlivělá, stačí nějaká nešetrná narážka a hned se mě to dotkne.
Už se těším, až to budeme mít za sebou, až bude miminko tady s námi a já zas budu fungovat jako dřív.
Jak den běžel, tak se mi jako naschvál nechtělo udělat lépe. Marťásek byl natěšený na párty, měli tam přijít i další přátelé s dětmi, takže se nakonec Marek rozhodl, že to neodvolá, ale že pojedou sami beze mne. Nechtěla jsem jim kazit radost, samozřejmě jsem si pobulila, když odjeli a neviděli mě, ale šla jsem se chvíli natáhnout a dokonce jsem i usnula.
Probudil mě až průvan a to byly už večerní televizní noviny. Cítila jsem se lépe, tak jsem se přistrojila a vyrazila s hafíkem na procházku. Vítr najednou ustal a byl krásný teplý večer. Vyhlížela jsem ty moje rošťáky, ale stále se nevraceli.
Miláčci se vrátili domů až po 21. hodině, byli celí provonění od kouře. Marťásek nebyl vůbec unavený, naopak byl celý rozjařený a překotně ze sebe chrlil všechny ty dnešní zážitky. Sešlo se jich tam nakonec hodně a i dost stejně starých dětí. Děti prý lumpačily na zahradě, krmily slepice, hrály na schovku,....
Večer jsme společně uléhali pořádně unavení, ale spokojení. Nakonec to byl super den. Jedinou černou tečkou za tím vším je fakt, že zítra je už zas pracovní den a náš taťulínek odjíždí opět na několik dnů mimo domov.