11.12.2009: PÁTEK, BRALA JSEM TO S HUMOREM, ALE..
Marek měl v pátek jednání nedaleko od nás, tak vstával až společně s námi. Přispání jsem mu sice přála, ale narušil nám tím zajetý režim a do školičky jsme tedy dorazili na poslední chvíli.
Děti ve školce už byly ve svém živlu. Chystaly se na společný přesun do velké klubovny, kde byly nachystané židličky na plánované divadelní představení O perníkové chaloupce. Každá změna je vítaným dobrodružstvím, tak jsem nestihla dát Martínkovi ani pusu na rozloučenou a už zmizel v chumlu dětí.
Na dnešek jsem si naplánovala odměnu za včerejší pracovní nasazení, a to kávový dýchánek s Jiťulou. Vařit jsem nemusela, Marek měl po jednání ještě raut s občerstvením, malíček se rozhodnul, že ve školce zůstane i na spinkání, tak mě po dlouhé době nečekala klasická honička.
Jitka už čekala na smluveném místě a celá rozesmátá na mně mávala. Hned spustila, že má pro mně novinky, že budu přímo zírat. Taky jsem opravdu zírala.
Už to bude měsíc, co jsme jen tak brouzdaly po obchodech a lamentovaly, že nic pořádného nikde není, až jsme objevily docela hezký butik. Obě prodavačky byly příjemné, ukázaly nám i větší velikosti než jen samé "S" a přitom se příjemně usmívaly.
Jedna z prodavaček se s námi dala do řeči, vyptávala se, kdy přijdou miminka na svět. Na naše postesknutí, že se má, že je tak štíhlounká a jistě nebojuje s problémy co my, tak jen smutně odpověděla, že by naše problémy za ty své s radostí hned vyměnila.
Jitka je docela od „huby“, tak se bez okolků zeptala, co tak hezkou holku může trápit. Slečna měla asi opravdu špatnou náladu a potřebovala se někomu svěřit, tak začala vyprávět. Dozvěděly jsme se, že by už ráda také založila rodinu a měla dítě, ale že posledních 5 let doslova zahodila ve vztahu s ženatým mužem, který jen sliboval a sliboval.
Celou dobu, co s ní udržoval mimomanželský vztah, tak jen balamutil a stále si stěžoval, jak mu manželka nerozumí, jaký je chudák, že jen čeká, až budou jeho děti větší, že se pak rozvede a začne s ní nový život.
Když už se to táhlo několik let, rozhodla se mu dát před blížícími se Vánocemi nůž na krk s tím, že buď letošní svátky prožije s ní nebo je mezi nimi definitivní konec. Ten srab se samozřejmě rozhodl pro stávající rodinu. Nebyl však schopen říct to rovnou do očí, pouze poslal zprávu a ještě připsal, že další dítě s ní stejně nikdy neplánoval, že má těch svých dětí tak akorát dost. Při poslední větě nás s Jitkou pořádně zamrazilo.
Jíťa však hned nabrala druhý dech a zeptala se, zda by slečna nechtěla telefon na jejího svobodného bráchu. Vše se odehrálo tak rychle, že jsem samým překvapením jen otevřela pusu a než jsem ji zas zavřela, tak ta slečna řekla: „Pokud je tak milý jako vy, tak proč ne?“
Bohužel je to tak, když mladý člověk přeleze určitou věkovou hranici, tak má velký problém se s někým slušným seznámit. Při odchodu se Jitka ještě ve dveřích zastavila, šibalsky se usmála a nakonec podotkla: „Málem bych zapomněla, jmenuje se Honza a až mu budete psát, tak ho pozdravujte od těhotné ségry, nashle!“
Celou záležitost jsem brala spíš s humorem, hned venku jsem Jitce řekla, že je tedy nejen praštěná, ale i pořádný číslo…. A ejhle, všichni mě doběhli. Uplynul sotva měsíc a takto navázaný vztah se zatím prý velice zdárně vyvíjí. Honza sice Jitku nejprve pěkně zpražil, myslel si, že si z něho utahuje, ale na sms zprávu odpověděl. Zázraky se holt dějí, možná to byl i osud, že jsme došly až do onoho butiku, že jsme si padly s prodavačkou do oka, jinak si to nedokážu vysvětlit.
Posezení u kávičky bylo opět velice příjemné. Přišla jsem na úplně jiné myšlenky a kdyby mě ta naše malá tolik nekopala, tak bych snad i na chvíli zapomněla, že jsem zrovna těhotná. Cestou domů jsem ještě vyzvedla adventní věnec. Moc se jim povedl, tak jen doufám, že to i moji chlapi ocení…..