25.09.2009: PÁTEK, TĚHOTENSKÁ CUKROVKA
Dnes jsem vstávala pořádně ztěžka. Celé tělo, každý sval mě pěkně bolel. Asi důsledek včerejšího cvičeníčka, holt musím si postupně zvykat. Před otěhotněním jsem pravidelně sportovala a cvičila, ale co jsem na rizikovce, tak moje tělo pořádně zlenošilo. Mimo letního plavání jsem prakticky nic nedělala. Nejprve mi bylo stále zle a pak jsem jen čekala a čekala, až konečně začne cvičení pro těhulky.
Když jsem se vrátila ze školky a procházky s Koudym, odhodlala jsem se zavolat na gynekologii ohledně výsledků z vyšetření na diabetes. Už během hledání čísla v mobilním telefonu, byla ve mně jen malá dušička. Přepadly mě obavy, co mně zas při mé smůle čeká. Než jsem vymáčkla hledané číslo, musela jsem běžet na záchod na malou. Byla jsem nervní a rozechvělá, jak před prvním randem…..
Konečně jsem se dovolala a bohužel moje pochybnosti se potvrdily. Verdikt zněl, těhotenská cukrovka, objednání do diabetologické poradny. Fakt toho začínám mít nějak plné zuby, není problém, abych ho „nevyžrala“! Honem jsem lovila v paměti, jaké vyšetření mě ještě čeká, co by mě ještě mohlo potkat. Doufám, že je už konečně finito!!!!
Odpoledne jsem Martínka odvezla na hřiště. Čekala tam na nás už babička, zůstane tam s Marťáskem, abych si mohla objet nákupy. Zítra k nám dorazí Markovi, no vlastně i moji známí. Chtějí se s námi vidět, podívat se na nový byteček,…. dokud návštěvy ještě zvládám. Ke konci roku ze mně bude už jen obrovská koule a jak se znám, na nějaké návštěvy nebudu mít chuť ani náladu.
Martínka jsme vyzvedli s Markem až po 18. hodině. Venku bylo hezky, babičce to nevadilo, tak ať si malíček pořádně užije. Možná to jsou poslední teplé dny, kdo ví. Je nezvykle teplo, na to, že už bude za chvíli konec září.
Prcek si s s dětmi užil do sytosti. Hrály na honěnou, kreslily křídami, lezly po průlezkách, sbíraly žaludy, které pak vnutil babičce, aby mu je odnesla k nim domů.
Podle vyprávění se ani babička nenudila. Na lavičky u hřiště chodí pravidelná sešlost, takže se prakticky všechny známe. Naše babička je moderního ražení, dobře si rozumí i s mnohem mladšími. Mockrát jsem ji přistihla, jak se zde směje na celé kolo, což u ní normálně není zrovna pravidlem. Občasné „drbání“ jí jde opravdu k duhu, zkrátka změna ji bavííííí. Mezi mladými vždy pookřeje, moc nám fandí. Často si my mladší vedle ní připadáme, jako "staré báby".