24.07.2009: PÁTEK, VYLOUČENÍ DOWNOVA SYNDROMU

Už od rána jsem jak na trní, po deváté hodině mám zavolat na genetiku, jak vyšly krevní testy. Měla jsem obavy, zda tyto krevní testy jsou dostačující, takže jsem se hned v úterý paní doktorky ptala, zda bych mohla jít na odběr plodové vody (amniocentézu) i v případě, že by výsledky dopadly dobře. Paní doktorka mi řekla, že v našem případě jí to připadá jako zbytečné riziko, což mě částečně uklidnilo. Přesto mi doporučila, abychom si to s partnerem probrali, případně odložili až na 20.týden těhotenství, kdy půjdu na další ultrazvuk. Čas na potrat je až do 24.týdne těhotenství.

Většina maminek si řekne že se tím moc zaobírám, ale máme v rodině genetickou vadu, tak mám obavy, aby bylo vše v pořádku a případně se včas odhalilo.

Když jsem čekala Martínka, tak mi krevní výsledky vyšly bohužel špatně a následně jsem musela absolvovat odběr plodové vody, aby se vyloučila vývojová vada.

V centru genetiky mi dlouhou jehlou nasáli trochu polodové vody. Nebylo to nic příjemného, ale dalo se to zvládnout. Avšak celou noc po odběru jsem prozvracela, bolelo mě příšerně břicho. Nervy k tomu pracovaly na plné obrátky a hned ráno mě švagr vezl na gynekologii. Paní doktorka ultrazvukem zkoumala, zda je vše v pořádku. Díky bohu bylo! Četla jsem, že hrozí riziko poškození plodu, sice je to 1 procento ze sta, ale je! Měli jsme štěstí.....

Na výsledky plodové vody jsme následně čekali celých dlouhých 14 dní. Bylo to snad nejdelších 14 dní v mém životě. Snažili jsme se s Markem tomuto tématu doma vyhnout, protože potrat by byl pro nás, pro oba, velice bolestný, avšak přivést na svět vědomě postižené dítě, to se neslučuje s naším názorem na tuto problematiku.

Nebudu déle napínat, krevni výsledky nyní, stejně jako vyšetření plodové vody při Martínkovi, dopadly dobře. Jsem děsně šťastná, hned jsem rozeslala sms zprávy celé naší rodině. Nejen mně a Markovi, ale všem se nám pořádně ulevilo. Jsem opravdu ráda, že v dnešní době existují možnosti prenatální diagnostiky, které pomáhají odhalit tyto závažné genetické poruchy již během těhotenství.

Jinak mi je poslední dobou celkem dobře, když teda nepočítám, že jsem stále unavená, ale to prostě k těhotenství patří. Snažím se natáhnout a odpočívat společně s Martínkem, když jde po obědě spát. Je fakt, že méně uklízím, nemám doma tak naklizeno, uvařeno a vše vyžehleno jako dřív, ale co, je to dočasný stav, svět se kvůli tomu nezboří.

Markovi se to občas nezdá, je to takový puntičkář, takže brblá. Musím mu připomínat, že jsem na rizikovce, on tu věčně není a samo se nic neudělá. Hlavní teď je, aby vše bylo, jak má být, práce přece nikam neuteče nebo snad ano????

Související odkazy:
Pleny - používání nočníku - dítě bez plenek
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 16. týden