Hodnotit / sdílet na:

23.11.2009: PONDĚLÍ, NEMOHLA JSEM SE NA NIC SOUSTŘEDIT

obrázek deník
Nemohla jsem dospat, jak jsem byla rozrušená z montáže kuchyně v novém bytečku. Řemeslníci měli přijet na devátou, tak jsem v klidu šla na procházku s Koudym a stavila se pro čerstvé pečivo, abych připravila alespoň malé občerstvení. Venku bylo i po ránu moc pěkně, nefoukal vítr, nepršelo,…

Chlapi přijeli načas. Hned se dali do vykládání všech těch krabic, přišlo mi, že to nemá konce. Bylo to až neskutečné, že se nám tam všechno vejde. Nechala jsem jim v bytě občerstvení, aby se zbytečně nezdržovali s odchodem na jídlo. S jejich šéfem jsem se domluvila, že mi asi hodinku před koncem zavolají, abych stihla dorazit a hotovou práci převzít. Předběžný čas byl asi čtvrtá hodina odpolední.

Měla jsem tedy spoustu volného času, ale nedokázala jsem se pořádně na nic soustředit. Stále jsem kontrolovala telefon, zda mi nebudou volat, že něco potřebují nebo že nastal nějaký problém. Moje očekávání se bohužel naplnilo, nastaly komplikace okolo přívodu vody k myčce a pračce. Byla jsem z toho úplně hotová, hned jsem vytáčela číslo na instalatéry. Ti slíbili, že se tam hned otočí, zřejmě si byli vědomi nedostatku v odvedené práci.

Celý zbytek dne po mně nic nebylo. Pořízení kuchyně nebyla levná záležitost. Abychom si nemuseli brát další úvěr v bance, který by nám stejně už nedali, půjčili nám Markovi rodiče. Padly na to jejich veškeré úspory ze stavebního spoření, o to větší jsem měla obavy, aby dopadlo vše jak má.

Po obědě jsem si nedokázala jít ani lehnout, stále jsem jen myslela na to, jak bude kuchyň ve skutečnosti vypadat. Počítačové návrhy byly sice skvělé, ale …. Nakonec jsem se dala do úklidu komory. Jsem sice typ, co nepotřebné věci zbytečně neschraňuje, ale vždy se něco na vyhození najde. Když jsem byla s prací téměř hotová, odchytla mě na chodbě sousedka. Hned se ptala, kde je Martínek, což mě dorazilo.

Pocítila jsem neskutečný stesk po Martínkovi i Markovi. O co lépe by mi bylo, kdyby tady byli se mnou, ale bohužel! Hodinky ukazovaly už sedmnáctou hodinu a stále nic. Bylo mi jasné, že se to kvůli instalatérům protáhlo. Venku už byla tma a v tom se rozezvučel telefon, až jsem se lekla. Řemeslníci mi oznamovali pozitivní zprávu, že už mohu pomalu přijet, že se práce blíží ke konci.

Uháněla jsem v autíčku jako o závod. Ve výtahu jsem se začala potit, ale vše ze mě spadlo, když jsem kuchyň uviděla. Jedním slovem náááádhera. Skutečnost předčila moje očekávání. Hned jsem telefonovala Markově mamince, která mi s návrhem a vybavením nového bytečku pomáhá. Máme velice podobný vkus a jelikož je Marek doma jen zřídka, zařizujeme hodně věcí spolu.

Teď ještě dokoupit nádobí, aby bylo vhodné pro indukční varnou desku a můžeme začít vařit. Po pravdě řečeno to ještě chvíli potrvá, než vše doděláme a budeme se moc přestěhovat, ale velká kuchyň byla mým snem a ten se mi právě splnil.

Související odkazy:
Spotřebiče
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 34. týden

obrázek deník