16.11.2009: PONDĚLÍ, VÁŽÍM O 3 kg MÉNÉ

Hned ráno jsem byla s Martínkem na kontrole u dětské doktorky. Antibiotika zabrala, ale stále ještě hodně kašle. Do školky tedy ještě chodit nemá, chce to prý ještě minimálně týden na doléčení.

Měla jsem dost fofr, ještě před obědem mě čekala kontrola v poradně pro těhotné. Štěstí mi však přálo, děda měl pracovní volno, mohl tedy Martínka ohlídat a já ho nemusela tahat s sebou. Na gynekologii nebyl tentokrát ani nával, v sesterně jsem pak vyslechla, že je hodně těhulek nemocných, tak se přehlásily na jindy. Pro mně super, alespoň jsem tam nemusela trávit několik nezáživných hodin.

Při vážení mě sestřička docela překvapila, měla jsem o 3 kg méně, než ve 30. týdnu. Nejprve jsem si myslela, že se spletla, ale pravdou je, že se cítím tak nějak volněji a bříško se spíš špičatí a naopak boky se mi zúžily. Zadržování vody v těle se zmírnilo a i pravidelná strava zabírá, i když poslední dobou nemám téměř na nic chuť.

Prohlídka dopadla velice dobře, placenta i čípek, vše bylo v pohodě. Paní doktorka měla ze mně tentokrát velkou radost, po dlouhé době jsem tam dole neměla ani zánět. Cestou k autu mi bylo přímo do skoku. Hlídání malého jsem měla až do večera zajištěné, tak jsem hned brnkla těhulce Jitce, jak na tom je, že bychom se mohly někde sejít.

Jitka byla moc ráda. Mluvily jsme spolu sice nedávno, naposledy minulý čtvrtek, ale to jí nebylo zrovna nejlépe. Dnes zněl její hlas mnohem veseleji. Tím, že je na neschopence, tak nabyla dojmu, že si již dostatečně odpočinula a začala se nudit. Je to holt velice společenský tvor a na rozdíl ode mne jí lidé okamžitě móóóc chybí.

Sešly jsme se před obchoďákem a jak jinak, zamířily jsme nejprve do oddělení s dětským oblečením. Jitka čeká teprve první miminko, to se jí to nakupuje!!! Já už musím brzdit, i když naše holčička si také jistě zaslouží být v novém. A hlavně, vše roztomilé a krásné je převážně všude právě na ty malé princezničky a pak je těžké odolat....

Nakoupily jsme velice dobře. Mezi oblečením byla spousta zboží se žlutou lepkou, na níž bylo přecenění, sleva činila až 50%. No řekněte samy, je možné za takovou cenu něco nekoupit???? Já brala oblečení už do zásoby, jelikož jsem usoudila, že do velikosti 74 toho má malá opravdu dost. Jíťa byla také nadšená, do kavárny jsme tedy přisupěly ověšené taškami, ale nadmíru šťastné.

Cestou do kavárny jsme míjely obchůdek s dárkovými předměty. Neodolaly jsme a nakoukly i dovnitř. Měli tam i taková ta nádherná alba, jenž už doma mám, ale Jitku zaujala knížka pro novopečené tatínky. Když jsme v ní listovaly, tak jsme usoudily, že je opravdu pěkně napsaná, že se jim bude určitě oběma hodit. Moc jsme se tedy nezdržovaly, knížku si nechala Jiťule pěkně zabalit a hurá na dobrý čaj nebo kávičku.

V kavárně jsme se usadily pěkně stranou, abychom byly mimo kouř z cigaret a v klidu mohly poklábosit. Čas nám velice rychle a přitom příjemně utekl, holt těhulky si mají stále o čem vyprávět.

Těch společných dojmů kolem miminek v bříšku je opravdu hodně. Například radost z toho, jak vás mrňous právě kope, jak jste postřehla jeho škytání,.... Bohužel tyto věci jen minimálně zajímají ženu, která není zrovna těhotná, možná vše ze slušnosti vyslechne a tváří se zúčastněně, ale po pravdě řečeno, se určitě nudí.

Nakonec jsme se s Jitkou domluvily, že se u nás co nejdříve zastaví a přijde omrknout fusak, který mám po Martínkovi. Původně jsem ho chtěla nechat i pro malou, je kvalitní od firmy Emitex, zároveň pěkně teploučký, nastavitelný a vypadá stále jako nový. Když už na to ale Jitka přivedla řeč a nabídla mi za něj slušný obnos, tak proč nevyměnit tmavě modrý za například béžový, ……

Související odkazy:
33. týden těhotenství
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 33. týden