21.10.2009: STŘEDA, NAKONEC MI TO NEDALO ....
Ráno byla zima, ale ještě horší byl takový ten vlezlý chlad. Martínek v noci spinkal dobře, jen párkrát zakašlal. Sám chtěl do školky, vypadalo to, že mu je o něco líp. Když jsem o tom přemýšlela, tak nejhůř mu je vždy odpoledne, když jdeme ze školky.
Na kolektiv byl Martínek už před školkou zvyklý. Od malička jsem s ním chodila cvičit, plavat,... jenže tam asi nechodily děti nemocné, bohužel do školky ano. Také jsme si s Markem mysleli, že když máme pejska, že to podpoří imunitu našich dětí, alespoň všude se o tom píše. Bohužel to asi nestačí na tak velké množství bacilů, co jich je ve školce. Obdivuji učitelky, že to zvládnou.
Ještě před 9. hodinou mi volala babička, že včera večer při likvidaci starých letáků narazila na slevy v C&A, které mají být od dneška. Měla nějaké pracovní záležitosti poblíž, tak se nabídla, že něco zaběhne koupit. Domluvily jsme se na věcech ve velikosti už na příští rok, vždy to tak děláme, rodiče to pak dají malého pod stromeček a v dalším roce je alespoň v něčem vystaráno.
Nakonec mi to nedalo a rozjela jsem se do C&A také. Babička už platila a vypadala jako ověšený vánoční stromeček. Stačila ji uhnat ještě kolegyně z práce, která má vnouče o rok mladší než je náš Martínek. Ještě že jsem přijela, babička je sice hrdinka, ale chtěla bych vidět, jak by tohle všechno táhla.
Hned na parkovišti jsme vše vytahaly z tašek. Jednak jsem byla zvědavá, co to ta babička nakoupila a také jsme hned chtěly vytřídit, pokud by se mi zdálo něco zbytečné. Nakonec jsme vše nechaly. Babička sice vzala různé velikosti, dělá to tak běžně, jelikož se na velikosti spolehnout nedá, ale zrovna v C&A není s vracením do 30 dnů žádný problém a ve finále se to vždy někomu hodí.
Jako by to vytušila, volala mi vzápětí kamarádka Helča, že jsou děti stále nemocné, tak jestli jedu do C&A , tak ať pomatuji i na ni, že mám velikosti na Haničku i Mirečka v oku. Už jsem se ani nevracela. V obchodě, jak jsem si stačila všimnout, to bylo už značně přebrané, věšáky vypadaly jak po náletu sarančat. Možná ještě něco časem doplní, ale z toho, co ukořistila naše babička, jistě několik věciček zbude i pro děti od Helči.
Ještě jsem hodila babičku poblíž troleje do práce a frčela domů. Před školkou jsem se nenasnídala a teď mi bylo velice nepříjemně, až mdlo. Těšila jsem se domů, že se pěkně nadlábnu a v klidu přetřídím dnešní nákup. To zas bude Marťásek frkat, že si má všechno zkoušet. Když byl mladší a začal chápat, že ta postava v zrcadle je on, tak se ve všem nakrucoval, se zkoušením nebyl problém. Teď začíná být pomalu a jistě jako jeho otec, který vždy říká: „Nic nepotřebuju, vrať to, musíme šetřit a nebo teď nemám čas!“
Než jsem v poledne vyrazila pro malíčka do školky, stihla jsem ještě zajet do obchoďáku, kde jsem měla přislíbené banánové krabice. Ani jsem netušila, že je o ně takový zájem. Minule mi je vyfoukl jeden človíček přímo před nosem, tak jsem si je raději zamluvila. Buď se všichni stěhují nebo do toho ukládají staré krámy, zkrátka je o ně boj.
V DM drogerii jsem ještě stihla koupit žlučové mýdlo, které tam měli o mnoho levnější než ve speciálce s látkovými plenami. Chci odzkoušet, zda je i stejně účinné na všechny ty skvrny a flíčky a pokud ano, tak by to byla přímo cenová bomba.
Do školky jsem dorazila uhoněná, ale spokojená. Mám vždy velkou radost, když něco pěkného koupím a přitom ušetřím!