18.08.2009: ÚTERÝ, HOLKA nebo KLUK????
Ráno jsem nemohla dospat, moje nervozita z dnešního vyšetření udělala své. Marek tu také není, aby mě trochu podpořil, hned časně ráno odjel do práce. S Koudym musím na procházku sama, jsem tak roztěkaná, že jsem si málem zabouchla dveře a přitom klíče visely uvnitř.
Na ultrazvuk jsem objednaná na devátou hodinu, takže honem frčím do nemocnice. Vše se odehrálo, jak jsem předpokládala. Je jedenáct hodin a já stále trčím v čekárně. Jsem ráda, že je malíček u rodičů, čekání je dlouhé i pro mne, natož pro dítě. Chápu, že berou přednostně mamči těsně před porodem, ale předbíhaly i jiné, „protekční dámy“. Vzala jsem si s sebou knížku, ale nedokážu se pořádně soustředit, takže jsem stále ne téže stránce. Když už mi je na omdlení, vyrážím do automatu pro kapučíno.
Na řadu přicházím až těsně před dvanáctou. Stačila jsem odeslat sms zprávy na všechny strany, neboť s přibývajícím časem stoupala nervozita nejen moje, ale i všech z rodiny, včetně Marka. Obávali se, co se děje, když se tak dlouho neozývám.
Konečně i já uléhám na lehátko uvnitř ordinace. Paní doktorka i sestřička jsou velice milé, což mi částečně vynahrazuje dlouhé čekání. Mám možnost sledovat prcka v bříšku, paní doktorka mi vysvětluje, kde má hlavičku, nožičky a ručičky. Když počítá prstíčky, miminko mi lehce mává. Mám husí kůži, slzy mi hrkly do očí, je to nádhera!
Teď přichází na řadu pohlaví dítěte. Nepatřím k těm, jenž nechtějí předem znát pohlaví dítěte, naopak chci rozmlouvat s miminkem s vědomím, že vím, s kým mluvím. Také vůči Martínkovi je to určitě lepší, když ho můžeme předem připravit na situaci, že budeme mít bratříčka nebo sestřičku.
Napětím už téměř nedýchám, jsem velice šťastná, že je vše v pořádku a v tom, "třešnička na dortu",…. bude to holčička!!!!! Jsem v údivu, nemohu tomu uvěřit. Všichni kolem nás očekávají chlapečka, to jsme je tedy pěkně převezli, to budou koukat, souhlasíš ty moje maličká princezničko???
Když jsem se vzpamatovala, objednala jsem se na 3D UTZ, který se dělá ve 26. týdnu těhotenství a nechala si do paměti uložit nahrávku z dnešního vyšetření. V tom napětí, které dnešnímu dni předcházelo, jsem zapomněla vzít sebou CD, tak mi vše nahrají až dodatečně.
Ještě v čekárně jsem volala Markovi, rodičům,…..zkrátka všem, kterým na mně záleží, abych jim oznámila tu překvapivou novinku, „bude to holčička“!!!
Marek byl zpočátku trochu rozčarovaný, počítal s druhým klukem. Nosí v sobě určité obavy, jednak kvůli velikosti bytu, ale i z obav do budoucna, jak se vyrovná s tím, až jeho miláček začne nosit kratinké sukýnky, až přivede prvního kluka,……. Ale to je zatím jen vzdálená budoucnost.
Večer byl nádherný, Marek dorazil, i když dnes přijet neměl. Společně jsme vyzvedli Martínka od rodičů a oznámili mu, že to nebude Tomášek, Ládík ani Davídek, jak si poslední dobou přál podle jmen svých kamarádů, ale že to bude krásná, slaďoučká holčička. Oba moji kluci mě objali se slovy, že mě moc milují, což byl pro mne opět jeden z nezapomenutelných okamžiků!