30.06.2009: ÚTERÝ, ZAČÍNAJÍ PRÁZDNINY

Probudilo nás sluníčko, ale i nesnesitelné dusno. Mně se ještě nechtělo vstávat, dnes nikam nespěcháme, tak jsem malému pustila v obýváku pohádky a sama se šla ještě na chvíli natáhnout. Bohužel jsem na chvíli usla a probudilo mě až vrtání od sousedů nahoře.

Celá zděšená jsme vběhla do obýváku, začala nechápajícího Martínka objímat a brečet. Okna byla zavřená na dětské pojistky, ale člověk nikdy neví, co se zrovna vylíhne v té dětské hlavičce, raději ani nemyslet. Jsem stále tak utahaná a pak to takhle dopadá. Budu muset dávat častěji malého k rodičům a doufat, že tato etapa těhotenství brzy přejde a já zas budu schopná fungovat normálně jako dřív....

Cestou z ranní procházky jsme potkávali školáky s vysvědčením, kteří nikam nepospíchali, mají přece před sebou celé dva měsíce letních radovánek. Některé děti byly díky ředitelskému volnu doma už od pátku, ale dost škol končilo až dnes. Přepadly mě vzpomínky na moje dětství, kdy jsme na prázdniny odjížděli s bráškou na vesnici k babičce a dědovi. Dopoledne jsme pomáhali s hospodářstvím, odpoledne dováděli na přehradě. Měli jsme zde za ty roky spousty kamarádů, kteří každoročně netrpěli vyhlíželi nás měšťáky. Zažili jsme zde i svoje první lásky spojené se silným tlukotem srdce, ale i se slzičkami. Bylo to krásné období, vzduch voněl létem, obilím a sladkým užíváním. Počasí bylo stálejší, takže jsme užili slunce a vody do sytosti.

No nic, nechám vzpomínky být, vždyť každý úsek života přináší svoje radosti a strasti a záleží hlavně na každém z nás, jak ten život prožijeme.

Po odpoledním spinkání jsem odvezla malého k babičce a dědovi a vyrazila sama do centra. Mám sraz se švagrovou, jdeme si po delší době chvíli posedět a popovídat, tak už se moc těším.

Rozhodly jsme se pro novou restauračku, ale to jsme neměly dělat. Posezení bylo pěkné, přišla slina i na vínečko, ale rychle jsem ji spolkla a obě jsme solidárně zůstaly u vody a kafíčka.

Mezitím se venku zvedl vítr, začalo hřmět a pršet. Po tom celodenním dusnu se není co divit, člověk se potí, aniž by cokoliv dělal. Káva za moc nestála a poté, co nám donesli účet, tak nám pořádně zhořkla, už nás tam nikdo neuvidí. Došly jsme tedy k závěru, že je lépe zůstat u starého osvědčeného, než experimentovat. Holt chybama se člověk učíííí!

Domů jsem dorazila lehce před desátou večer, vysprchovala se a padla do postele za vlast. Babička psala, že byl malý hodný, pěkně si hrál a šel bez odmlouvání spinkat, tak jsem klidná a jdu ho následovat. Doufám, že i já budu spát, jako andílek!

Těším se na zítřek. Přijede Marek a bude s námi doma i ve čtvrtek. Má poblíž nějakou práci, tak ho více užijeme. Odpolko se chystáme zajet se švagrovou mrknout do nového sportovního centra, kde bychom chtěly začít chodit na břišní tance a občas i na pokec u kafíčka. Mňam, mňam už se moc těším. Uvidíme, jaké to tam bude, snad nás to osloví a bude kam chodit !!!!

Související odkazy:
Low impact aerobic (Nízko nárazový aerobic)
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 13. týden