10.11.2009: ÚTERÝ, ZBYTEČNÝ POPLACH
V noci jsme se samozřejmě nevyspali. Když jsem k ránu konečně zabrala, probudilo mě šuchrání klíčů v zámku u dveří. Pěkně jsme se vylekala, po probdělých nocích mám nervy pěkně pocuchané. Koudy se vzápětí rozštěkal, tak jsem co nejrychleji proklouzla k hlavním dveřím a kukátkem zjišťovala, co se to děje. Byla ve mně jen malá dušička, mobil jsem pěvně svírala v dlani, kdyby bylo třeba volat o pomoc….
Byl to zbytečný poplach, za dveřmi stál Markův otec. Úplně jsem zapomněla, že jsme se domluvili, že přijede hned po noční vyvenčit Koudyho. Já trumbera nechala klíče v zámku, děda trčel za dveřmi a bál se zazvonit, aby nás neprobudil. Honem jsem otevřela, děda byl celý zmáčený, venku pořádně lilo. Jiný by na jeho místě nadával, on mi naopak podal ještě teplé pečivo, je fakt skvělý. Koudy se s ním hned radostně přivítal a společně vyrazili do deště a nepohody.
Malíčka naše hlasy probudily, slabým, chraplavým hlasem se ozýval z postýlky. Byl celý upocený, teplotu měl mírně zvýšenou. Vzápětí mě polekala zvětšená uzlina pod ouškem na krčku. Nedalo se nic dělat, museli jsme se vypravit k paní doktorce.
Na dětském bylo narváno, a to se ještě nezačalo ordinovat. Děti chrchlaly jedno přes druhé, ještě abych i já něco chytla. Sestřička nás vzala vzhledem k mému stavu přednostně, byla jsem ji za to moc vděčná. Martínek se v ordinaci pozvracel. Jak je zahleněný, nemá k tomu daleko a když mu dělala paní doktorka v krku výtěr, bylo na problém zaděláno.
Cítila jsem se trapně, ale sestra hned vše uklidila a chlácholila mě, ať si z toho nic nedělám, že se to stává i jiným dětem. Dostali jsme předpis na antibiotika, zajeli do lékárny a pak domů. To nám to pěkně začíná, chtěla jsem jít na cvičení, pokecat s holkama a místo toho nás čeká asi jen léčba v posteli….
Na cvičení jsem nešla, ale večer přišla na drb kamarádka Míša. Hned ve dveřích mě častovala slovy: "Když nejde Mohamed k hoře, musí přijít hora k Mohamedovi" a podávala mi dárkovou tašku. Na moji otázku, co to je, že nemám svátek ani narozeniny, řekla jen nemluv a rozbal!!!
Včerejší zrušení naší schůzky a můj plačtivý tón v hlase jí nedal pokoje a přišla mě raději zkontrolovat a zároveň i potěšit. Byla jsem moc ráda, tak se chovají jen opravdové kamarádky...... Perfektně jsme si podrbaly a ten dárek, nádherné albíčko pro naši malou.