03.12.2009: ČTVRTEK,VĚČNÉ ČEKÁNÍ MĚ PRUDÍ

Celou noc lilo jako z konve. Byla jsem z toho naštvaná, špatně jsem i spala. Nesnáším déšť, venku je pak prázdno, všichni jen pospíchají, aby byli co nejdříve doma, pěkně v teploučku. Ani Koudymu se za takového počasí ven vůbec nechce. Nejhorší na tom je to mytí, když se vrátíme zpět domů z procházky. Do vany ho vzhledem ke svému stavu už tahat nemohu a když ho čistím jenom mokrým hadříkem a vytírám do sucha ručníkem, tak s tím strávím víc jak čtvrt hodiny.

Už se na tak dlouhou dobu pořádně neohnu, musím tedy na všechny čtyři, je na mně určitě bezva pohled. Stojíme tam proti sobě s hafíkem, chybí jen začít na sebe vrčet. Ještě že je ten náš Koudy ukázněný a postupně podává jednu packu za druhou a jen polehoučku překračuje práh u dveří.

Tam nahoře asi moje obavy z deště vyslyšeli a když jsme chvátali ráno do školky, tak už nepršelo. Meterologická stanice ukazovala dokonce i sluníčko, ale bývá to zhruba s půldenním předstihem, tak uvidíme, zda se to vyplní. Martínkovi jsem přesto dala nepromokavé zimní botičky. Pokud by šli ve školce na procházku, tak budou čerstvé kaluže děti lákat, tak aby nebyl od nohou promočený.

Na 9. hodinu jsem byla objednaná na prohlídku do těhotenské poradny. Dorazila jsem tam ještě o maličko dřív, čekárna byla narvaná k prasknutí. Stále přicházely další těhulky a přitom od paní doktorky nikdo nevycházel. Po čase mi bylo sezení dosti nepříjemné, tak jsem se zvedla, abych se narovnala a trochu protáhla. To samé napadlo i paní, která seděla kousek ode mne, tak jsme si vzájemně postěžovaly jak nás to čekání prudí.

Paní čekala již třetí dítě, a to opět chlapečka. Nejstarší jde v září do školy, tomu mladšímu byly teprve dva roky. Prcka momentálně hlídala maminka, která potřebovala včas odejít na odpolední směnu. Z toho zpoždění, které nabíralo další a další minuty, byla právem celá nesvá, každou chvíli sledovala hodinky.

Když se další půl hodinu nic nedělo, zvedla se jedna těhulka, že půjde zaťukat a zeptat se, zda bude paní doktorka vůbec ordinovat. V tom se přihnala sestřička, jen tak na půl huby pozdravila a zmizela uvnitř ordinace. Jejího zpoždění jsem byla svědkem již vícekrát, divím se paní doktorce, že jí to vůbec trpí. Jednou, dvakrát se to stát může, ale takto často,…. asi bych sestru vyměnila. Každý v dnešní době někam spěchá a to, že je žena těhotná ještě neznamená, že má fůru času nazbyt a může u doktorů trávit neskutečně dlouhé hodiny.

Čekání se ještě protáhlo, tak jsme si stihly s paní popovídat. Sdělila mi svoje poznatky, co se týče sourozeneckých vztahů. Starší syn se na brášku velice těšil, stejně jako náš Martínek na sestřičku, ale pak nemohl pochopit, že některé jeho věci už nejsou jeho, ale bráškovi. Vyprávěla mi, jaké to bylo, když měl ještě před narozením brášky uvolnit dětskou postýlku a přestěhovat se na válendu, kde dostal i velký polštář a peřinu. Stále měl pocit, že i ta malá postýlka je jeho a když měl chuť tak si do ní lehnul.

Když pak do postýlky uložili bratříčka, trhal z něho peřinky s tím, že to jsou přece jeho peřinky, které on nikomu nepůjčí ani nedá. Vypadalo to směšně, jak si chrání svoje věci, ale ve skutečnosti to myslel v té své dětské upřímnosti úplně vážně a pořádně u toho plakal. Trvalo to nějakou chvíli, než mu vysvětlili, že je už velký kluk, že ty malé věci po něm podědí jeho bráška, že nemají tolik peněz, aby i jemu koupili vše nové……

Dospělému to sice přijde malicherné až směšné, ale v jistém věku už dítě rozlišuje, co je a není jeho a začíná si svoje věci bránit. Pozorovala jsem to už v létě na pískovišti. Ještě před rokem bylo tomu našemu prckovi jedno, když mu všechny jeho hračky jiné děti okamžitě rozebraly, ale letos si je už pěkně strážil. No uvidíme jaké to bude až přijde malá na svět. Jak vidno, musíme se na vše takticky připravit, abychom nevhodným chováním nezničili lásku mezi sourozenci.

Související odkazy:
Trimestr - rozdělení těhotenství
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 35. týden