Hodnotit / sdílet na:

Můj porod s dulou

zpět na přehled článků o dulách

Své první těhotenství jsem vůbec neplánovala. Překvapilo mne a zaskočilo. Protože jsem se do té doby nezajímala o cokoliv, co s mateřstvím souvisí, honem jsem vzpomínala na řadu svých kamarádek, které už děti měly. Věděla jsem, že jdu do něčeho, co si neumím představit, chtěla jsem sbírat informace a dozvídat se zkušenosti zkušenějších. Informace i zkušenosti se mi sbíraly poměrně lehce - většina žen je ráda, když si může s někým popovídat o svém porodu či porodech. Čím víc jsem slyšela příběhů, tím větší ve mně rostla panika a strach z vlastního porodu. Chodila jsem k doktorce, která na mne vždy měla půl hodinu času. Takže spoustu prostoru pro otázky a odpovědi. Nicméně ani to nepřinášelo klid. Až jsem se vydala na setkání s jednou svou zkušenou kamarádkou a od té chvíle i mou dulou - Klárou Borůvkovou.

Setkání s ní bylo jako by mě (v mé úměrně s bříškem rostoucí panice a strachu) někdo vzal pevně a láskyplně za ruku. Jako by mi někdo dal naději, že můžu najít pevnou půdu pod nohama nejen v průběhu porodu, ale i v tom, co se bude dít pak.

V průběhu našich setkání jsme si hodně povídaly o tom, čeho se bojím. Moje dula mě vždy s velikou pozorností poslouchala a sama se ptala a vybízela mne, abych maximum svých strachů pojmenovávala. To bylo skvělé. S mojí dulou byl vždy prostor na moje pochybnosti, obavy a strachy, ale též na naděje, radosti a očekávání. Také jsem věděla, že mám možnost svobodně se smát nebo brečet nebo být vážná podle toho, jak se doopravdy cítím. Byla jsem si s ní jistá ve svých tělesných pocitech. Navíc jsem brzo zjistila, že ona na mě moje pocity dokáže přečíst mnohdy dřív, než já je dovedu pojmenovat. Toto vše ve mně vždy budilo a dodnes budí pocit absolutního bezpečí. Protože jsme se setkávaly na různých místech, věděla jsem, že moje dula, umí tento pocit ve mně probudit kdekoliv. Takže pro mne bylo naprosto jasné, že tato žena bude "u toho".

Výborné také bylo, protože jsme chtěli být u porodu oba (já i můj partner, dnes manžel), že moje dula velmi dobře pracovala i s ním, že i jeho dokázala zbavit paniky a strachu z neznámého, respektovat ho a zahrnout do atmosféry bezpečí, které je pro pohodový porod tak důležité.

Na svůj první porod vzpomínám velmi ráda. Byl to pro mne velmi významný zážitek a vnímám jej velmi pozitivně pro svůj další život. Bezprostředně po porodu jsem byla přesvědčená, že práce duly, je skvělá, a že bych velmi ráda poskytla těhotným ženám taky takovou oporu, jaké se dostalo mně. Nikdo jiný mne na porod doopravdy připravit nedokázal. Jistě bych porodila i bez té dulí mravenčí práce, ale nejspíš bych tento porod nevnímala tak pozitivně a opravdu radostně. Nic méně, kolotoč událostí s naším novorozeným synem nabral takové otáčky, že nezbývalo mnoho energie na další studia.

Život šel dál, a když jsem po čase zjistila, že jsem znovu těhotná, nebylo pochyb o tom, že naší milou dulu pozveme i na podruhé. Znovu ta báječná setkání plná pozornosti, čas jen pro mne, mé druhé přicházející miminko a to, jak se cítím. A výsledkem druhý krásný porod, který přinesl mnoho nového. Především naši krásnou dcerušku. A také znovu otevřel otázku, zda přijmu vnitřní volání stát se dulou a proměním jej ve skutečnost. Tentokrát jsem neměla žádná další studia otevřená, tak jsem si řekla, že do příštího běhu kurzu pro duly si určitě přihlášku podám. Výběrová komise rozhodla o mém přijetí k nově koncipovanému vzdělání pro duly. Radost byla veliká, neboť i můj muž vnímá profesi duly jako dobrou věc, kterou je dobré podporovat, jak to jen půjde.

Samotné procházení nově postaveným kurzem pod odbornou garancí PhDr. Barbory Janečkové je pro mne obrovsky významné a do života přínosné. Protože má-li člověk být někomu oporou, potřebuje sám sobě být oporou za jakékoli situace - a tomuto se naučit vnímám jako neocenitelný bonus, obzvlášť v dnešním dynamicky proměnlivém světě.

České duly
Pro www.naseporodnice.cz napsala:
Drahomíra Tvrdíková, certifikovaná dula sdružení České duly (www.mojedula.cz)